23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Francie, Kristýna Sojová, Tipy na cesty
Určitě mi dáte za pravdu, že cestování ve skupince není jednoduché a ne vždy se všem s výběrem hotelu, restaurace či programu zavděčíte. Existují ale aktivity, které zaujmou každého, a jsou to hlavně ty, které jsou zadarmo. Chcete-li si odfrknout od práce (nebo školy) a vydat se s kamarádkami na nezapomenutelnou dámskou jízdu, která vás navíc nebude skoro nic stát, pak mám pro vás pár tipů, kde vás v Paříži zadarmo ostříhají, pobaví a dokonce i zadarmo občerství.
Dámská jízda v Paříži č. 1: Ostříhání a masáž hlavy ZDARMA
Renomovaný salón Toni & Guy, který je zodpovědný za vlasový styling na londýnském týdnu módy, pořádá v Paříži workshopy, kde se učí budoucí kadeřnické hvězdy.
Dámská jízda je skvělou příležitostí podniknout radikální změnu svého vzhledu. Nemusíte se bát, že byste se proměnily v pokusného králíka, na kterém by si studenti cvičili své dovednosti. O nový look se vám postarají profesionálové, kteří budou naslouchat vašim přáním a mile rádi vám poradí, co vám nejvíc bude slušet. Studenti uvidí, jak omračující sestřih má vypadat a vy přitom nezaplatíte ani korunu. Abyste se mohly stát modely, musíte se objednat na nový sestřih nebo barvu na stránkách akademie Toni & Guy. Pokud chcete obojí, bude nutné si zamluvit dva oddělené termíny.
Dámská jízda v Paříži č. 2: Na skleničku ZADARMO
Dámská jízda bez alkoholu jako by ani nebyla dámskou jízdou. Jak to ale zařídit, abyste za své nápoje nemusely platit? Buď se můžete nechat pozvat na drink nějakým milým Francouzem nebo si zajít do La Derniére Goutte, který se proslavil svými legendárními degustacemi vína zdarma. Vinaři z celé Francie se sjíždí do tohoto obchodu, aby zde předvedli, co za rok z jejich hroznů vzešlo a vy můžete být u toho.
Dámská jízda v Paříži č. 3: Jídlo jako bonus
Pijete v baru s přáteli, dobře se bavíte a najednou vás přepadne hlad. Co teď? Přece nebudete trhat partu a neodejdete se najíst do restaurace nebo do bistra, objednáte si nějaký snack přímo v baru nebo ho dokonce dostanete k pití zdarma. I to se může stát a v Paříži se to taky běžně děje. Musíte ale vědět, v kterých barech pít. Některé podniky servírují pří objednávce drinku kuskus, mušle nebo chipsy zdarma. Jedním z nich je i Tribal Café, kde v páteční a sobotní večer dostanete kuskus, aniž byste za něj zaplatily. V Le Bouillon Belge dostanete nejen občerstvení k nápoji zdarma, ale také budete přítomni hudebnímu vystoupení talentovaných hvězd z různých koutů světa.
Dámská jízda v Paříži č. 4: Kino v parku
Do parku se nemusí chodit jen na procházku nebo na piknik, ale během letních měsíců se může toto místo proměnit v kino, na jehož plátně se představí opravdové hvězdy. Festival Ciné en Plein Air promítá od července do srpna výběr těch nejlepších filmů, od místní tvorby, přes klasiku až po hollywoodské trháky. Nemluvíte francouzsky? Nevadí, můžete si procvičit třeba angličtinu. Mnoho filmů má buď anglické titulky, nebo jsou promítány v angličtině s francouzskými titulky. Tak rychle po západu slunce utíkejte s dekou v ruce na letní promítání.
Dámská jízda v Paříži č. 5: Vlňte se v rytmu
Nemáte partnera, který by vás doprovodil na taneční lekce? Nezoufejte a když už budete v Paříži, tak vyrazte s kamarádkami do taneční školy Step Dance Paris, kde vám poskytnou zkušební lekci tance zdarma. A pozor, v popisku události je, napsáno: „Není nutné přijít s partnerem!“ Ideální příležitost zakončit dámskou jízdu na parketu.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Německo, Tipy na cesty
Asi souhlasíte, že vybrat super ubytování v Berlíně, které by bylo levné, ve skvělé lokalitě a samozřejmě nějakým způsobem jedinečné, není jednoduché. Zkusím vás přesvědčit, že taková místa v Evropě opravdu jsou a jedno z nich je v Berlíně a najdete ho pod názvem Hüttenpalast. Tato bývalá továrna na vysavače v sobě ukrývá velkolepý prostor zaplněný starými karavany, ve kterých můžete strávit noc.
Srdcem Hüttenpalast je zahrada, vytvořena z recyklovaných věcí, jako například dřevěných barelů obalů od vína, dokonce i vany, do které jsou zasazeny rostliny všech druhů. Je také místem, kde se dá v klidu sedět a relaxovat. Hüttenpalast je navíc také „nebezpečně“ blízko k nejlepším barům, které ve čtvrti Neukölln najdete. „Šprechtit“ tak můžete nejen na sedačkách před svým karavanem, ale také u půllitru piva.
Vyzpovídala jsem Silke Lorenzen – jednu z majitelek indoor-campingu, která nám prozradila, jak nápad táboření v továrně vznikl, co můžete jako návštěvníci očekávat a na co je obzvláště pyšná.
Jak jste přišla s nápadem otevřít si ho(s)tel, který je vlastně indoor kemp?
Cestování mi vždycky přinášelo největší radost, když jsem měla v cizí zemi nebo městě nějaký vztažný bod, někoho, kdo tam byl doma a skrz jeho oči jsem mohla pozorovat a poznávat nová místa v mnohem širším spektru. Vidět památky nebo leštěné fasády budov jako turista je jedna věc, ale zajít si s místními do jejich čtvrtí a sousedství, popíjet a relaxovat v jejich oblíbených kavárnách a pozorovat západ slunce na místech, které znají jen oni, to je mnohem intenzivnější zážitek.
Jasně, mnoho lidí přijíždí do Berlína, aby vidělo Mitte, Muzejní ostrov nebo Braniborskou bránou. Ale Berlín je také domovem nekonvenční paralelní společnosti, která přitahuje lidi z celého světa jako magnet. S nimi ale návštěvníci Berlína nepřijdou do kontaktu v zavedených hotelech. Hosté většinou nedostanou víc než jen mapu okolí hotelu, která ukazuje nejzajímavějších turistické atrakce a cestu k nejbližší stanici metra. A v anonymních mega hotelech se v podstatě neuskuteční žádné skutečné setkání.
Takže jsme se rozhodli postavit malý hotel v berlínské čtvrti Neukölln, která se stala naším domovem. Chceme ukázat návštěvníkům část berlínské jedinečnosti, a to i v hotelu samotném. Splnili jsme si vlastní sen, vytvořili jsme hrad uvnitř staré berlínské továrny, skrytý v zahradě domu z přelomu století.
Má Hüttenpalast nějakou filozofii, kterou se řídí a která se pro něj stala typickou?
Srdcem našeho projektu se stala bývalá výrobní hala malé továrny na vysavače, ležící na severu staré dělnické čtvrti Neukölln. V tomto hřišti o velikosti 200 m2 jsme vytvořili ukrytý autokemp, kde naši hosté mohou spát ve starých karavanech a dřevěných chatkách.
My s láskou parodujeme typicky německý „Schrebergartenglück „. Užíváme si chvilky, které můžeme trávit v malém zahradním pozemku uprostřed mnoha jiných malých zahrádek a poskytujeme hostům trochu retro štěstí, když si mohou odpočinout na naší zahradní houpačce, nebo chodit jen v žabkách zahaleni do ručníku, a to i v zimě.
Co mohou lidé vidět nebo dělat, když se rozhodnou přijít do Hüttenpalast? Musí všichni spát v kempu?
Ti hosté, kteří už mají dovolenou v kempu za sebou a nocovat v autokempu nechtějí, najdou mnohem více soukromí ve druhém křídle hotelu. Šest velkých pokojů ukrývá luxusní koupelny, originální impozantní vysoké stropy a velká okna typická pro tovární architekturu.
V přízemí se nachází naše venkovní zahrádka s výhledem na původní cihlovou fasádu staré továrny. Zahrada je spojnicí mezi obytným prostorem a kavárnou, kde se podává snídaně a káva, která hosty nakopne do dalšího dne.
Kdo jsou obvyklými hosty Hüttenpalast?
Mezi hosty najdete lidi všech věkových kategorií. Náš nejmladší host měl teprve 2 měsíce a našemu nejstaršímu páru bylo 93 let. Narazíte tu na lidi, kteří cestují za prací, rodiny, svatebčany a taky lidi, kteří právě u nás pořádají své narozeninové oslavy. No je to prostě divoká směsice hostů. Naši hosté Hüttenpalast milují a vždycky slibují, že se vrátí nebo aspoň pošlou kamarády.
Hüttenpalast najdete na adrese Hobrechtstr. 65-66, 12047, Berlin nebo na stránkách www.huettenpalast.de
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Evropská gastronomie, Kristýna Sojová, Německo, Tipy na cesty
Currywurst je pro Němce, to, co pro Američany hamburger nebo pro Italy pizza. Bez něj se návštěva Berlína neobejde. Pro někoho delikatesa, pro jiného blaf. Kde se ale v Německu currywurst vzal?
Historie currywurstu spadá do poválečné doby, konkrétně do roku 1949, kdy byl Berlín jedna velká ruina a lidé si nemohli zrovna vybírat, co si dají k jídlu. Dovolit si pořádný kus masa mohl jen málokdo, a tak přišel tzv. steak chudých, dnes všemi známý currywurst. Ten se brzy stal součástí německé kultury a to natolik, že má v hlavní německé metropoli i své muzeum.
Typická proletářská svačina je jednoduše řečeno vepřová uzenina nakrájená na kousky a obalená do rajčatové omáčky. Není však omáčka jako omáčka. Někdo si pochutná na currywurstu s příchutí indického kari, jinému se sbíhají sliny nad hořčicovou příchutí a další nedá dopustit na pikantní chilli koření. A nemluvě o tom, že si můžete zvolit různou přílohu, jako třeba hranolky nebo prach obyčejný chleba.
„Návštěvníci berlínského Currywurst muzea mohou prozkoumat a objevovat zajímavé a vzrušující aspekty populárního Currywurst kultu. Nejeden berlínský skladatel, komediant, spisovatel nebo filmař využil ke své tvorbě téma, kde hlavní roli sehrála historie nebo legenda o samotném vynálezu, Výstava prozradí, díky čemu se z currywurstu stal světový fenomén a nejoblíbenější pokrm německé fastfood kultury. Do nitra tohoto pokrmu proniknete pomocí všech svých smyslů, ať už chuti, čichu nebo hmatu,“ láká na návštěvu Bianca Wohlfromm z Currywurst muzea.
Na prohlídce zjistíte, že nejen maso bylo v poválečném Německu nedostatkovým zbožím. I koření se těžce shánělo, ale chytré hospodyňky si uměly poradit. Mezi nimi byla i Herta Heuwer, která s jedním britským vojákem směnila láhev německé pálenky za anglické kari koření. A její recept měl velký úspěch. Brzy rozjela vlastní byznys a začala currywurst prodávat dělníkům na ulici. Rychle našetřila i na malou restauraci a její recept na currywurst se rozšířil i do okolních měst.
Currywurst se za dlouhá léta své existence stal součástí německého kulturního dědictví. Žádný jiný fastfood ještě nikdy nebyl takovou inspirací pro umělce. Currywurst znamená jednoduchost a poctivost. Jeho typická varianta se skládá z vepřové klobásy nakrájená na malé kousky a obalená do domácí omáčky vytvořené z rajčat, soli, pepře, oleje, octu, cukru a faktoru X, který tvoří tajná (dnes už spíše netajná) ingredience kari. Bianka mi také prozradila, že neexistuje lepší nebo horší varianta currywurstu a že vlastně každá variace klobásy nebo omáčky je svůj vlastní originál. „Je to vždy otázka vkusu. Chuť každého z nás je velmi individuální, tak vždy doporučujeme provést si vlastní výzkum.”
Kolik Currywurstů jsou lidé v Německu schopni sníst za pouhý jeden rok? Muzeum uvádí, že přibližně 850 milionů porcí currywurst se spotřebuje ročně, přičemž asi 70 milionů právě v Berlíně. Více než 2000 restaurací, hospod či pouličních stánků má v Berlíně currywurst na svém menu a je k dostání kdykoliv během dne i v noci. Každoročně se v hlavní německé metropoli koná hned několik soutěží v konzumaci nejpikantnějších currywurstů, kde si dobrovolníci mohou s ostatními poměřit síly.
Během prohlídky muzea se nezapomeňte zastavit u velké mapy Berlína, na které jsou vyznačeny stánky, kde se prodávají nejlepší varianty currywurstu. Odhalit tajemství kari prášku můžete v komoře s kořením či v čichací stanici. Právě na tomto místě zjistíte, která kombinace vám nejvíc vyhovuje. Přiložte láhev kečupu k uchu a poslouchejte pěvecké ódy na currywurst. Prohlídku můžete zakončit na pohovce obřího currywurstu.
Více informací na www.currywurstmuseum.com
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Rakousko, Tipy na cesty
Teplota pod nulou, mráz a někdy i sníh dokáže vyčarovat pohádkovou atmosféru, ale přiznejme si, nikomu se nechce chodit po památkách v takové zimě. Seznamte se s místy, která stojí za to v tomto mrazivém období ve Vídni navštívit. Nebudou chybět bruslařské kreace na kluzišti, trénink curlingu, cesta do tropů v motýlím domě, ochutnávka horké čokolády a překvapivě i běžkování.
Zima ve Vídni č. 1: Zapoťte se na kluzišti
Od ledna do března se z vídeňského Rathausplatz stává jedno velké kluziště, kde máte možnost předvést ostatním své bruslařské nadání. Jako v ledovém království si budete připadat díky osvětlené fasádě zdejší radnice. Dovádět na ledě mohou všechny generace lidí, kteří milují tento zimní sport. Zahřejte se při bruslení na ledové ploše o rozloze až 8000 m². Nudit se zde zaručeně nebudete. Po celý den se na kluzišti rozléhají tóny známých hudebních hitů, které vás jednoduše dostanou do rytmu. Pokud se vám nechce do Vídně s sebou tahat brusle, pak si je můžete na tomto místě vypůjčit, a pozor, dokonce i předem zahřáté.
Zima ve Vídni č. 2: Jako v tropech
Mrznou vám uši, nohy i ruce? Pak se vydejte do tropů a nemusíte chodit ani daleko. Stačí nakouknout to Imperiálního motýlího domu, který je tropickou oázou s více než 400 volně poletujícími motýly. Tato krásná secesní budova je dnes oficiální součástí královského paláce Hofburg a před více než sty lety byste právě zde potkali císaře Františka Josefa I. se svou chotí Sisi, jak relaxují.
Zima ve Vídni č. 3: Curlingové šílenství
O curlingu jsme toho ještě nedávno moc nevěděli. A není se čemu divit, když teprve v roce 1998 se tento sport stal plnohodnotnou součástí zimních olympijských her. Dnes už ale není žádnou novinkou, a pokud chcete ke curlingu trochu přičichnout a co nejpřesněji dopravit po ledu své kameny do předem určeného prostoru, pak se vydejte na Rathausplatz, kde je připraveno hned několik curlingových drah. Své vítězství pak můžete oslavit horkým punčem nebo svařákem, který se tu prodává.
Zima ve Vídni č. 4: Horká čokoláda pro všechny
Nic v zimě nezahřeje tak, jako horká čokoláda. Ve této rakouské metropoli si ji můžete vychutnat ve speciální kavárně Demel ve stylu rokoka. Všechny vážené dámy, pánové, šlechta i vídeňská buržoazie s prvním zimním ochlazením mířila do Demelu, kde se servíruje horká čokoláda, která je tak bohatá a hustá, že se vám může zdát, že pijete tekutou tabulku pravé čokolády. Pokud budete hosty v kavárně Demel, pak nebuďte překvapení, že k vám bude zdejší personál hovořit v třetí osobě. Obsluhovat vás budou pouze ženy, jak tomu bylo v minulosti, které budou oblečeny do černých uniforem s bílým límečkem. Demel vám totiž nabízí cestu do minulosti s horkou čokoládou v ruce.
Zima ve Vídni č. 5: Na bežky do Vídně
Že se v městě nedá běžkovat? Nevěřte tomu! Ve Vídni je hned několik tratí na běžkování. Vyzkoušet můžete tu, která vede parkem Prátru nebo tu na Donauinsel. A to samozřejmě není všechno. Věděli jste, že autobusy Eruolines nedopraví do Vídně nejen vás, ale také vaše lyže a běžky? Vyhnete se tak hledání půjčoven a ráno jen tak vstanete a hurá na běžky do parků Schwarzenberků nebo na Wienerberg.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Evropská gastronomie, Kristýna Sojová, Německo, Tipy na cesty
Každé město má své malé tajemství, které se podaří málokomu odhalit. A teď se podíváme na ty, které tají Mnichov. Co se ukrývá pod názvem München? Kdo zanechal stopu ve slavném Frauenkirche? Proč je bavorský národní pokrm ve skutečnosti omyl? Kdy vlastně začíná nejslavnější pivní festival a na jaká místa nemohli chodit muži společně se ženami? Je čas odhalit mnichovské záhady.
Věděli jste, že Mnichov získal název po benediktýnských mniších?
Slovo München je odvozeno od slova Mönch, což v překladu znamená mnich. Ten je také zobrazen na znaku města. Nejstarší písemná zmínka o Mnichovu pochází z roku 1158. Nedaleko kláštera benediktinů nechal bavorský a saský vévoda Jindřich Lev, jeden z nejmocnějších mužů Německa, postavit most přes řeku Isar, který mu měl zajistit bohatství z obchodu se solí. A byl to právě on, kdo je považován za zakladatele města, které se kupodivu stalo hlavním městem Bavorska až v 16. století. V roce 1180 přišel Jindřich o všechen svůj majetek, když ho císař obvinil ze zrady a veškeré jmění mu zkonfiskoval.
Věděli jste, že Weisswurst, národní jídlo Mnichova, vznikl vlastně omylem?
22. února 1857 již tradičně připravoval řezník Joseph Moser své slavné klobásy, když najednou zjistil, že nemá všechny potřebné ingredience. Došly mu střívka na plnění směsi! Hosté netrpělivě čekali na pokrm a po chvíli projevovali svou nespokojenost i hlasitým projevem. Aby vyřešil tento problém, použil jiná střívka, která byla mnohem tenčí. Joseph se bál, že mu klobásy při smažení prasknou, a tak se je rozhodl dát na 10 minut do vařící vody a hosté zajásali radostí, neboť Weisswurst byl objeven!
Tato mnichovská specialita je známá jako bílá klobása, která se podává s hořčicí a čerstvě upečeným preclíkem. Znamením dobrého Weisswurstu je jeho barva. Ta musí být bělostná jako sníh. Jediná věc, kterou by vaše oko mělo spatřit skrz střívko jsou zelené skvrny, které představují čerstvou petrželku. Jakmile uvidíte na klobáse cokoliv šedého, je to znamení špatné kvality. A takovému Weisswurst se vyhněte obloukem.
Věděli jste, že Oktoberfest začíná už v září?
Ačkoliv největší pivní festival v Mnichově nese název po měsíci říjnu, začíná už v září. V pozadí této „zvláštnosti“ není žádný dlouhosáhlý příběh s dramatickou zápletkou, ale pouho pouhé počasí, které je v září mnohdy příznivější a rozhodně teplejší. Proto se také organizátoři akce již tradičně rozhodli přesunout termín pivních slavností na září, aby si návštěvníci mohli vychutnat zahrady a pivní stany prodávající pravé bavorské pivo, které Mnichované oficiálně považují za pokrm, nikoliv za nápoj.
Každoročně festival navštíví 6 milionů příznivců chmelového nápoje, kterým se čas od času nějaký předmět vytrousí z kapsy. Mezi nejpodivnějšími věcmi, které skončily ve ztrátách a nálezech byly lidské zuby.
Věděli jste, že uvnitř Frauenkirche najdete stopu ďábla?
Na nejznámějším mnichovském náměstí Marienplatz najdete slavný kostel, který se vyjímá na nejedné pohlednici. Kdo by ale tušil, že uvnitř této stavby najdete otisk nohou samotného ďábla?
Legenda praví, že Jörg von Halsbach, architekt Frauenkirche, uzavřel smlouvu s ďáblem, když mu slíbil, že uvnitř kostela nebudou žádná okna, na oplátku za to mu ďábel pomůže vystavit Frauenkirche. Poté, co byla stavba dokončena, zavedl architekt ďábla do středu kostela, místa, odkud nebylo vidět jediné okno, protože je masivní sloupy zakrývají. Když pekelník zjistil, že jej stavitel oklamal, rozzlobil se a zadupal kopytem tak, že po něm v kostele zůstala stopa v podlaze.
Věděli jste, že v lázních Müller’sches Volksbad nemohli být muži se ženami v jednom bazénu?
Ano, to je pravda. Dnes jsou tyto lázně jedněmi z nejhezčích v Evropě, kdysi však bývaly pouhým bazénem pro chudé, které v roce 1901 daroval Mnichovu Karl Müller, a to pod jednou podmínkou, že budou přístupné všem. Bazén byl rozdělen na sekci pro muže a pro ženy, protože dříve nebylo vhodné, aby se páry společně koupaly. Nebojte, tento zvyk se zde dnes již nedodržuje, zato cestu v čase zde rozhodně podniknete. Tyto secesní lázně přinášejí blaho všem svým návštěvníkům.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Památky, Rakousko, Tipy na cesty
Chrám sv. Štěpána je jako pokladnice mýtů a legend. Poznejte tajemství stavby, která po století měnila kabát a poznejte příběh o kohoutovi, který dnes střeží chrám. Zjistíte také, jak zvuk zvonů ze Stephansdomu pomohl Beethovenovi a jaký mají význam orli na střeše chrámu.
Nahlédnutí do historie budování Stephansdomu
Jedním ze symbolů Vídně je chrám sv. Štěpána. Když byla stavba v roce 1137 započata, nikdo netušil, že projde tak velkým množstvím rekonstrukcí. Původně románský chrám hned několikrát změnil kabát a stal se gotickou stavbou.
Hlavním důvodem přestavby byl požár, kvůli kterému bylo nutné chrám navrátit do původního stavu. Finální přestavba byla dokončena v roce 1263, ale tehdejšímu vládci Albertu I. se vzhled chrámu nelíbil. Představoval si stavbu, které budou dominovat prvky gotického stylu, a tak nezbývalo nic jiného, než se opět pustit do přestavby, která trvala dlouhá léta. O gotický nádech Stephansdomu se zasloužil Albertů syn a dokonce i vnuk Rudolf IV.
A u gotiky nezůstalo. Původně nedokončená severní věž byla úspěšně dostavěna v roce 1579, a to v renesančním stylu. V 18. století získal chrám trochu nádech baroka v podobě hlavního oltáře, který nese vyobrazení prvního mučedníka – sv. Štěpána.
Slibovaná legenda, která se nese po staletí
Nejznámější příběh, který se pojí se Stephansdomem se odehrává v 15. století, kdy rytíř Kaspar von Schlezer je vybrán císařem, aby doručil důležitý vzkaz sultánovi až do daleké Konstantinopole. Tento rozkaz mu není zrovna pochuti. Doma má mladou ženu, o kterou se bojí a kterou nechce opustit. Rozkaz je ale rozkaz, a tak musí Kaspar uposlechnout svého panovníka a vydat se na cestu. Po dlouhé výpravě konečně přijíždí k sultánovi a zprávu mu předává. Během svého návratu jej ale napadnou banditi, zajmou ho a prodají do otroctví. Tím ovšem legenda nekončí.
Kasparova žena čeká na svého muže několik let. Když se stále nevrací, chystá se provdat za jiného. Noc před její svatbou má zajatý Kaspar sen, kde vidí svou ženu stát před oltářem se svým kamarádem. Na konci své noční můry slyší tichý hlas, který mu říká, že je stále čas, aby tomuto sňatku zabránil. Řešením je přislíbit duši ďáblu, který mu slíbí, že ho za pár hodin do Vídně dopraví. Kasparovi nezbývá nic jiného, než na dohodu přistoupit. Rytíř má však jednu podmínku. Pokud se během cesty do Vídně probudí, duše peklu nepřipadne. Ďábel souhlasí.
Oba nasedají na kohouta a vydávají se k chrámu sv. Štěpána, kde se má svatba konat. Když se blíží k cíli, začíná svítat a kohout, jak mu přikazuje příroda, zakokrhá. Tím Kaspara probouzí z hlubokého spánku a zachrání tak jeho duši.
Co ale rytířova žena? Stíhá Kaspar svatbu přerušit? Happy end se v tomto příběhu samozřejmě koná. Svatbu v chrámu sv. Štěpána se podaří Kasparovi zastavit. Z vděčnosti ke kohoutu, který ho osvobodil z otroctví a přivádí zpátky do Vídně, nechává Kaspar umístit železného kohouta na střechu chrámu, kde je až dodnes. Tento kohout se stává nejenom symbolem vděku, ale také slouží jako ochrana před ďáblem, který může vykonávat své špatné činy jen do svítání a kohoutova prvního zakokrhání.
Čím dalším se Stephansdom proslavil?
Pokud jste dočetli legendu až do konce, pak víte, že se u Stephansdomu máte dívat na střechu, kterou chrání kohout. Tomu dnes dělají také společnost orlové, díky kterým se z chrámu sv. Štěpána stalo mistrovské dílo, které nad ostatními vídeňskými památkami vyčnívá. Už zdálky spatříte na střeše chrámu, který měl zastínit Svatovítskou katedrálu, dvouhlavého orla, který představuje symbol habsburských císařů, a dva jednohlavé orly, kteří reprezentují Vídeň a Rakousko.
Co byste před návštěvou chrámu sv. Štěpána měli vědět?
Do Stephansdomu můžete nahlédnout samozřejmě zdarma, i když za komentované prohlídky nebo vstup do věží, který vede přes 343 schodů, nějaké to euro zaplatíte. Dnes toto místo slouží především jako sídlo vídeňských biskupů a arcibiskupů, ale také jako místo posledního odpočinku významných osobností, mezi něž patří světoznámý skladatel W. A. Mozart, který se právě ve Staphansdomu oženil a nechal pokřtít dvě ze svých dětí.
Za zmínku rozhodně také stojí Pummerin, jeden z největších zvonů v celém Rakousku, který váží přes 20 000 kg. Právě díky zvonům na chrámu sv. Štěpána zjistil Ludwig van Beethoven, jak vážné jsou jeho problémy se sluchem. Při jejich rozezvučení se ptáci, sedící na zvonici, rozletěli do všech koutů a Ludwig v tu chvíli pochopil, že zvony, které dříve bez problémů rozeznal, dnes vůbec neslyší.
S chrámem sv. Štěpána se pojí nespočetně mnoho mýtů. Proslýchá se, že na levé straně u hlavního vchodu se nachází podivné vtisky. Přijdete na to, odkud se tu vzaly?
Do Stephansdomu se dostanete podzemkou U1 nebo U3. Stačí vystoupit na stanici Stephansplatz.
7 stránka z celkem 8« První«...»
