Frauenkirche a Drážďany patří neodmyslitelně k sobě. Právě tento luteránský kostel totiž symbolizuje pohnutou historii saské metropole. Jedno z nejfenomenálnějších děl evropského baroka na konci 2. světové války zmizelo z povrchu zemského, spolu s deseti tisíci lidmi. Ani vládci totalitního režimu si nedovolili trosky chrámu proměnit v parkoviště či jinou “potřebnou stavbu” po více než půl století. Právě tady začaly demonstrace proti komunistickému režimu a do nejkomplikovanější architektonické rekonstrukce se zapojilo 13 tisíc sponzorů z 23 zemí světa. Frauenkirche je zaslouženou chloubou Drážďan.
Noc z 13. na 14. února 1945 je jednou z nejhorších v dějinách Drážďan. Právě sem prchá spousta lidí z celého Německa v obavách před Rudou armádou. Vědí, že se válka chýlí ke konci a věří, že ji přežijí… Je pouhých 12 týdnů před kapitulací Německa. Právě tuto osudnou noc si ale Spojenci vybírají k náletu a místu, kterému se přezdívá Polabská Florencie, věnují hned tři vlny nemilosrdného bombardování. V plamenech se ocitá téměř celé město, především jeho centrum, které jezdili obdivovat lidé z celého světa. Tragickou smrtí umírají desetitisíce obyvatel… Spousta dalších nachází útočiště v chloubě evropského barokního stavitelství, v chrámu Frauenkirche, který je zachrání. Překoná dva dny po náletech a pak jeho pískovcové kameny podlehnou vysokým teplotám ohně, který proniká dovnitř stavby okny. 15. února se kopule kostela, kterou mnozí považují za osmý div světa, hroutí…
Frauenkirche, milovaný symbol Drážďan
Hromada kamenů a trosek na náměstí Neumarkt v samém srdci města slouží dlouho jako pietní místo a získává mezi lidmi takový věhlas, že ani nastupující komunistický režim si je nedovolí srovnat se zemí a plán na vybudování parkoviště jde k ledu. Ponuré memento války tady tak stojí téměř půl století. Není však opuštěné. Roku 1966 se stává oficiálním památníkem války. V roce 1982 právě tady začínají první demonstrace proti komunistickému režimu. A dočká se zasloužené odměny – v roce 1989 zakládá světový hudební virtuos, trumpetista a dirigent Ludwig Güttler Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche. Postupně se do ní zapojí 13 tisíc sponzorů z 23 zemí! Nejsložitější architektonická rekonstrukce trvá dlouhých 12 let a vyjde na nedozírných 180 miliónů eur. Peníze organizátoři získávají také ze symbolického prodávání stavebních kamenů chrámu, z prodeje hodinek osazených kamínky ze sutin a peníze získané za Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu daroval dokonce i slavný německo-americký vědec Günter Blobel…
Frauenkirche znovuzrozený
Zajímavá je však i rekonstrukce, která má doslova lidský rozměr. Nedochovaly se žádné plány stavby, a tak se roku 1994 odborníci pouštějí nejprve do třídění, restaurování, a především evidence celkem 22 tisíc kubíků sutin! Probíhá to tak, že každému kamenu dají pětimístné identifikační číslo a ze všech stran ho ofotografují. Podobu původní stavby pak stanovují ze starých fotografií, obrazů, setkávají se s velkým množstvím svědků… Nakonec sestaví detailní počítačový 3D model stavby v měřítku 1:20 a podaří se jim postavit 43 % původních součástí. Mění pouze podzemní prostory, které jsou jako stvořené pro koncertní sál. Frauenkirche je slavnostně vysvěcen 30. října 2005, příhodně v předvečer protestantského svátku Den reformace.
Co vidět ve Frauenkirche
To nejobdivuhodnější je na něm vidět už z dálky, a sice jeho běloskvoucí kupole, která je jednou z největších na sever od Alp. Přezdívá se jí Steinerne Glocke (kamenný zvon) a váží téměř 12 000 tun! Mnozí ji pokládají za špičku inženýrství své doby a srovnávají ji s Michelangelovou kupolí Baziliky svatého Petra v Římě. Do výše se totiž pne bez jakýchkoliv vnitřních opěr, a přesto zůstala neporušena i tehdy, když na ni za sedmileté války roku 1760 zamířila stovka dělových koulí pruské armády. Stejně silně na vás ovšem zapůsobí i interiér chrámu a vyhlídková terasa v kupoli, k níž můžete vyjet moderním výtahem – budete mít odsud vůbec nejlepší výhled na celé město.
Koncerty ve Frauenkirche
Ano, hudební vystoupení ve zdejších katakombách jsou zkrátka vyhlášená, protože akustika je zde skvělá. Neméně úchvatné jsou ovšem také zdejší varhanní koncerty. Původně tady totiž spočívaly varhany navržené pro tento kostel v roce 1736 slavným stavitelem těchto hudebních nástrojů Gottfriedem Silbermannem, překrásný třímanuálový, čtyřicetitřístopý div hudby, který v sobě spojoval několik staletí technologií i materiálů. Není se tedy čemu divit, že veřejnosti ho svým slavnostním koncertem představil samotný Johann Sebastian Bach! V troskách po bombardování ovšem skončily i tyto vzácné varhany. V době rekonstrukce chrámu se tak dlouho hledal nástupce těchto varhan. Až byl zvolen nástroj Daniela Kerna ze Štrasburku, neméně špičkový nástroj, který vás přenese rychle do zcela jiných časů.
Historie Frauenkirche
V 11. století měl podobu dřevěného kostelíka a funkci nejstarší křesťanské svatyně v regionu. Jako misijní centrum měl za úkol postarat se o christianizaci Lužických Srbů. Ve 12. století se proměnil v kamennou románskou stavbu, posléze dostal pozdně gotickou podobu. Později se stal součástí luteránské farnosti a od roku 1539 sloužil více než 20 let téměř výhradně jako tzv. pohřební kostel. První mše jiného druhu se zde konala až v roce 1559, ale roku 1722 byl zcela stržen, aby se stal mistrovským dílem jednoho nejslavnějších mistrů německého baroka, architekta George Bähreho a občanů Drážďan, kteří se na jeho stavbu složili. Stavba trvala dlouhých 18 let a i v této době měla velmi emotivní pozadí. Ač by se to nabízelo, nestal se katolickým, přestože kurfiřtem tehdejšího Saska byl Fridrich August II. (1670 – 1733), který na katolickou víru z protestantské totiž přešel jen na oko a proto, aby mohl získat polskou královskou korunu.
Více informací o Frauenkirche
www.frauenkirche-dresden.de (němčina)