+420 731 222 111 info@eurolines.cz
Divočina ve vídeňském Prátru

Divočina ve vídeňském Prátru

Probuďte v sobě své nebojácné já a vydejte se na místo, kde to ve Vídně dýchá adrenalinem. Když v roce 1766 císař Josef II. dal svým poddaným Prátr, jistě netušil, že se jeho sláva ponese až za hranice Rakouska. Původně nevinný zábavní park je dnes gigantickou atrakcí, kam ročně až 4 miliony návštěvníků z celého světa zavítá.

Když v Prátru ještě nebyly kolotoče

Zpočátku byl Prátr místem, kde se lidé pouze scházeli, ať už to byli ti, co peníze měli, nebo ti, kterým chyběly. Prátr byl přístupný všem! Toho, že do Prátru chodí víc a víc lidí si všimli chytří obchodníci, kteří si od císaře vyžádali právo ke zřízení stánků s občerstvením. A dobře udělali. Poměrně za krátkou dobu na tomto místě vyrostlo mnoho stánků s tradičními vídeňskými dobrotami, na jejichž prodeji zbohatl nejeden živnostník.

A pouze u jídla se samozřejmě nezůstalo. Brzy živnostníky následovali i provozovatelé houpaček a kolotočů, díky kterým byl Prátr brzy nazván vídeňskými Benátkami. Pod velkým ruským kolem například tajně randily služebné s vojáky a vystupovali potulní zpěváci i flašinetáři. Jednou z největších lákadel dříve byla zvířecí show. Cvičené opice chodily mezi lidmi a předváděly své triky, většinou však napodobovaly lidské chování. Velký úspěch měla také show podivínů, kde vystupovala fousatá dáma, obr, silák a liliputi.

A veselo v Prátru bylo nejen díky jízdám na kolotočích a zábavným vystoupením. V zábavním parku docházelo k ostrým bojům. Každý kolotočář a provozovatel domu hrůz se snažil konkurenci připravit o nového zákazníka.

Prátr, nejstarší (a nejlepší) zábavní park v Evropě

Pokud se do Vídně vydáte a navštívíte i Prátr, můžete vyzkoušet nejednu z 250 atrakcí, za které zaplatíte třeba i 5 €. A které byste zaručeně neměli vynechat? Podívejte se na několik tipů.

Prátr a atrakce č. 1: Boomerang

Tuto high-speed horskou dráhu není možné díky její červeno-žluté barevné kombinaci minout. Boomerang sice vypadá jako klasická horská dráha. Ve skutečnosti ale není. Jezdí rychlostí 85 km/h a hned ve dvou směrech. Nejprve budete sedět ve směru jízdy a poté se zpátky projedete zády napřed.

Prátr a atrakce č. 2.: Blumenrad

Na velké ruské kolo se stojí dlouho v řadě. Pokud budete ale chytří, pak se raději vydáte na Blumenrad, menšího bratra ruského kola, kterého poznáte podle velké květiny v jeho středu. Ve výšce 45 m si můžete užít téměř stejný pohled na Vídeň a ještě stihnete plno dalších atrakcí. Blumenrad je navíc po setmění osvětlen mnoha zářivkami, které vykouzlí nezapomenutelnou atmosféru.

Prátr a atrakce č. 3.: Prater Tower

Prater Tower je atrakce, na kterou musíte mít opravdu pro strach uděláno. Trpíte závratěmi? Pak se jí raději vyhněte. Prater Tower rozhodně ale patří k těm atrakcím, které ověří vaši odvahu a poskytnou vám zážitek, na který jen tak nezapomenete. Vyveze vás do výšky 117 m a pak s vámi v rychlosti 60 km/h ještě zatočí.

Prátr a atrakce č. 4.: Volare

Pří jízdě na horské dráze se nemusí jen sedět. Do Volare si můžete rovnou lehnout, a to rovnou na břicho. Jízda na létající horské dráze Volare má simulovat pocit letu, tak šťastný let!

Prátr a atrakce č. 5.: Turbo Boost

Jakmile jednou na Turbo Boost nasednete, není cesty zpět. Připněte si pásy a užijte si bláznivou jízdu na atrakci, která vás vyveze (nebo spíše katapultuje) až k obloze. Tam ale moc času na rozhlížení mít nebudete. V rychlosti 100 km/h se vydáte směrem k zemi a pak zase zpátky k mrakům. 

Jak se dostat do Prátru?

K Prátru se nejlépe dostanete fialovou linkou metra U2 a vystoupíte na stanici Praterstern. Prátr není možné minout. Buď z dálky vidíte obrovské ruské kolo, které také funguje jako skvělý orientační bod, nebo se jednoduše vydáte za davem lidí, kteří směřují na stejné místo jako vy. 

Nejpodivnější muzea ve Vídni

Nejpodivnější muzea ve Vídni

Jsou místa na které byste nikdy sami nešli, ale zvědavost vám prostě nedá a musíte do nich nahlédnout. Vídeň kromě dechberoucích památek ukrývá i muzea s nevídanými sbírkami. Nahlédnout můžete do světa zločinců, poznáte let motýla, funkci lidského těla, tikot tisíce hodin a naučíte se univerzální světový jazyk. Vídeň už na vás netrpělivě čeká!

Muzeum hodin – tikot času na každém kroku

Rozčiluje vás tikot hodin? A co třeba tikot hned tisíce hodin? To je teprve koncert. Nahlédněte do muzea (Uhrenmuseum), kde si můžete prohlédnout unikátní sbírku kapesních hodin, které určovaly čas minulým staletím i slunečních hodin. Obdivovat můžete i jedny z nejmenší hodin na světě.

Tato kolekce času vám povypráví příběh o vědeckém pokroku a představí vám trendy v designu a umění. Highlightem výstavy jsou hodiny, nesoucí název Cajetano, které připomínají spíše orloj. Na jejich tvorbě se v 18. století podílel mnich David a Sancto Cajetano, podle něhož jsou také pojmenovány. 150 ozubených koleček do sebe přesně zapadá. „Cajetánky“ ukazují také pohyb planet a dokonce i zatmění Slunce a Měsíce.
TIP: Každou první neděli v měsíci máte na výstavu vstup zdarma.

Schmetterlinghaus – motýlí let

Jak to asi vypadá v ráji? Všude samá zeleň, volně poletující motýli a vonící rostliny. A právě takovýto ráj na zemi se nachází pět minut chůze od Vídeňské státní opery. Imperiální motýlí dům je tropickou oázou, kde je možné po celý rok obdivovat až 400 volně poletujících motýlů.

Tato krásná secesní budova, kde si klidné chvíle užíval císař František Josef I. se svou chotí Sisi, je oficiálně součástí královského paláce Hofburg. Přepadne-li vás ve Vídni zima, pak se jděte zahřát do motýlího domu, kde je neustále teplo. U vchodu máte možnost pozorovat, jak se z jednotlivých larev líhnou barevní motýli.

Esperanto muzeum – jazyk všech a pro všechny

Ludwik Zamenhof Lejzer je mužem, který stojí za vytvořením esperanta. Zamenhof se nechával unášet ideou světa bez válek a věřil, že nástrojem pro zachování světového míru a rovnoprávnosti je právě univerzální jazyk, který by sloužil všem. Vytvořil ho už během svých studií medicíny, a to v roce 1873.

Mezi hlavní odpůrce esperanta, jehož znakem je zelená hvězda, patřil Adolf Hitler, který tvrdil, že jde o jazyk, který napomůže ke sjednocení Židů na celém světě. Zamenhofovy děti společně s dalšími příznivci esperanta byly zabity v holocaustu. Dalším odpůrcem byl Stalin, který považoval esperanto za jazyk špionů.

Muzeum esperanta, za jehož vznikem stojí složitý příběh, vám představí mnoho předmětů v esperantu. Podívat se můžete i na věci, jako například esperanto časopisy, letáky, fotografie, esperanto zubní pastu či esperanto limonádu.

K vidění je i mapa míst, kde se sdružují nositelé pasu Servo. Na mapě si můžete vytipovat adresář lidí z každého kontinentu, kteří jsou ochotní ve své domácnosti zdarma hostit další esperantisty.

Muzeum zločinu – jen pro odvážné

Pokud máte slabý žaludek, pak se tomuto místu vyhněte. Pokud ovšem chcete být součástí výstavy, na kterou se jen tak nepodíváte, pak ve Vídni navštivte muzeum zločinu, které je zaměřené na nejtěžší spáchané zločiny, a to od středověku až po současnost.

Expozice není jen o vraždách, ale také představuje případy, u kterých hlavní roli sehrálo padělání peněz, vloupání či provozování zakázaných nevěstinců. Představí se vám také rozdílné metody mučení i formy trestu, které zločince čekaly. Součást muzea jsou pouliční letáky, novinové výstřižky i životopisy velkých gangsterů. Pokud máte pro strach uděláno, pak jste na správném místě.

Josephinum – do nitra lidského těla

Císař Josef II. cítil povinnost vzdělávat rakouské doktory, a tak nechal vybudovat akademii medicíny a chirurgie. Jeho ideou bylo vyučit lékaře a také porodní asistentky, aby byli schopní fungovat jak v běžném životě, tak zároveň i během vojenského nasazení.

Mezi lety 1784 a 1788 bylo tak do Vídně přepraveno přes tisíc voskových modelů lidského těla, které Josephinum dnes dává k vidění hned v šesti místnostech. Jak funguje srdce, svaly, cévy, mozek a další orgány vám představí tři z těchto místností. Další pokoje hostí knihovnu plnou lékařských spisů, dokumentací a dalších listin Lékařské univerzity ve Vídni.

Vídeň v jiném světle – legenda o chrámu sv. Štěpána

Vídeň v jiném světle – legenda o chrámu sv. Štěpána

Chrám sv. Štěpána je jako pokladnice mýtů a legend. Poznejte tajemství stavby, která po století měnila kabát a poznejte příběh o kohoutovi, který dnes střeží chrám. Zjistíte také, jak zvuk zvonů ze Stephansdomu pomohl Beethovenovi a jaký mají význam orli na střeše chrámu.

Nahlédnutí do historie budování Stephansdomu

Jedním ze symbolů Vídně je chrám sv. Štěpána. Když byla stavba v roce 1137 započata, nikdo netušil, že projde tak velkým množstvím rekonstrukcí. Původně románský chrám hned několikrát změnil kabát a stal se gotickou stavbou.

Hlavním důvodem přestavby byl požár, kvůli kterému bylo nutné chrám navrátit do původního stavu. Finální přestavba byla dokončena v roce 1263, ale tehdejšímu vládci Albertu I. se vzhled chrámu nelíbil. Představoval si stavbu, které budou dominovat prvky gotického stylu, a tak nezbývalo nic jiného, než se opět pustit do přestavby, která trvala dlouhá léta. O gotický nádech Stephansdomu se zasloužil Albertů syn a dokonce i vnuk Rudolf IV.

A u gotiky nezůstalo. Původně nedokončená severní věž byla úspěšně dostavěna v roce 1579, a to v renesančním stylu. V 18. století získal chrám trochu nádech baroka v podobě hlavního oltáře, který nese vyobrazení prvního mučedníka – sv. Štěpána.

Slibovaná legenda, která se nese po staletí

Nejznámější příběh, který se pojí se Stephansdomem se odehrává v 15. století, kdy rytíř Kaspar von Schlezer je vybrán císařem, aby doručil důležitý vzkaz sultánovi až do daleké Konstantinopole. Tento rozkaz mu není zrovna pochuti. Doma má mladou ženu, o kterou se bojí a kterou nechce opustit. Rozkaz je ale rozkaz, a tak musí Kaspar uposlechnout svého panovníka a vydat se na cestu. Po dlouhé výpravě konečně přijíždí k sultánovi a zprávu mu předává. Během svého návratu jej ale napadnou banditi, zajmou ho a prodají do otroctví. Tím ovšem legenda nekončí.

Kasparova žena čeká na svého muže několik let. Když se stále nevrací, chystá se provdat za jiného. Noc před její svatbou má zajatý Kaspar sen, kde vidí svou ženu stát před oltářem se svým kamarádem. Na konci své noční můry slyší tichý hlas, který mu říká, že je stále čas, aby tomuto sňatku zabránil. Řešením je přislíbit duši ďáblu, který mu slíbí, že ho za pár hodin do Vídně dopraví. Kasparovi nezbývá nic jiného, než na dohodu přistoupit. Rytíř má však jednu podmínku. Pokud se během cesty do Vídně probudí, duše peklu nepřipadne. Ďábel souhlasí.

Oba nasedají na kohouta a vydávají se k chrámu sv. Štěpána, kde se má svatba konat. Když se blíží k cíli, začíná svítat a kohout, jak mu přikazuje příroda, zakokrhá. Tím Kaspara probouzí z hlubokého spánku a zachrání tak jeho duši.

Co ale rytířova žena? Stíhá Kaspar svatbu přerušit? Happy end se v tomto příběhu samozřejmě koná. Svatbu v chrámu sv. Štěpána se podaří Kasparovi zastavit. Z vděčnosti ke kohoutu, který ho osvobodil z otroctví a přivádí zpátky do Vídně, nechává Kaspar umístit železného kohouta na střechu chrámu, kde je až dodnes. Tento kohout se stává nejenom symbolem vděku, ale také slouží jako ochrana před ďáblem, který může vykonávat své špatné činy jen do svítání a kohoutova prvního zakokrhání.

Čím dalším se Stephansdom proslavil?

Pokud jste dočetli legendu až do konce, pak víte, že se u Stephansdomu máte dívat na střechu, kterou chrání kohout. Tomu dnes dělají také společnost orlové, díky kterým se z chrámu sv. Štěpána stalo mistrovské dílo, které nad ostatními vídeňskými památkami vyčnívá. Už zdálky spatříte na střeše chrámu, který měl zastínit Svatovítskou katedrálu, dvouhlavého orla, který představuje symbol habsburských císařů, a dva jednohlavé orly, kteří reprezentují Vídeň a Rakousko.

Co byste před návštěvou chrámu sv. Štěpána měli vědět?

Do Stephansdomu můžete nahlédnout samozřejmě zdarma, i když za komentované prohlídky nebo vstup do věží, který vede přes 343 schodů, nějaké to euro zaplatíte. Dnes toto místo slouží především jako sídlo vídeňských biskupů a arcibiskupů, ale také jako místo posledního odpočinku významných osobností, mezi něž patří světoznámý skladatel W. A. Mozart, který se právě ve Staphansdomu oženil a nechal pokřtít dvě ze svých dětí.
Za zmínku rozhodně také stojí Pummerin, jeden z největších zvonů v celém Rakousku, který váží přes 20 000 kg. Právě díky zvonům na chrámu sv. Štěpána zjistil Ludwig van Beethoven, jak vážné jsou jeho problémy se sluchem. Při jejich rozezvučení se ptáci, sedící na zvonici, rozletěli do všech koutů a Ludwig v tu chvíli pochopil, že zvony, které dříve bez problémů rozeznal, dnes vůbec neslyší.

S chrámem sv. Štěpána se pojí nespočetně mnoho mýtů. Proslýchá se, že na levé straně u hlavního vchodu se nachází podivné vtisky. Přijdete na to, odkud se tu vzaly?

Do Stephansdomu se dostanete podzemkou U1 nebo U3. Stačí vystoupit na stanici Stephansplatz.

Fenomén street foodu – Bunsmobile jako špička berlínských food trucků

Fenomén street foodu – Bunsmobile jako špička berlínských food trucků

Není tajemstvím, že v Evropě se rozvinul zajímavý styl stravování. Food trucky nabízí kolemjdoucím všemožné varianty pouličních delikates. Proč ale právě něco tak jednoduchého jako restaurace na kolech je tak speciální? A jak Bunsmobile docílil toho, že se stal nejlepším food truckem v Berlíně?

Food trucky vyhání gurmány do ulic!

Food trucky při své jízdě ulicemi nabízí neobvyklé pokrmy plné exotických přísad, gurmánských kreací a gastro inovací. Není možné je srovnávat s fast foody či jiným druhem rychlého občerstvení. To by byl gastro hřích!

Být mobilní znamená, že food trucky mohou změnit místo kdykoliv!

A to také dělají. Speciality, které podávají, jsou přístupné lidem z různých měst i čtvrtí. Food trucky jsou vždycky k dispozici, aby uspokojily váš hlad. Ideální je navštívit restauraci na kolech na festivalech, kdy vás jídlo uspokojí i během velmi krátké pauzy mezi koncerty.

Food truck = svoboda!

Ne všichni vlastníci food trucků začali svůj byznys kvůli tomu, že milují vaření, i když určité schopnosti se od nich očekávají. Mnoho z nich toužilo po svobodě, kterou food truck nabízí. Kreativitě se u food trucků meze nekladou a každý se může rozhodnout, kterým směrem se vydá. Chcete mít food truck, který bude prodávat speciality z vajíček na všechny způsoby? Chcete mít food truck, který se bude specializovat na burgery? Tak směle do toho!

Food trucky se vyplatí!

Během putování po Evropě člověku vyhládne. Restaurace ale servírují jídlo s cenami, které rychle nabourají i tak už napnutý rozpočet. Food truck je jiný. Za pár korun seženete plnohodnotný pokrm z vysoce kvalitních surovin a ještě si jej můžete sníst venku v parku. No není to sen?!

Znáte nejznámější berlínský food truck, který prodává nejlepší berlínské Burgery? Je nám ctí vám představit Bunsmobile!

Majitelé tohoto unikátního vozu pochází z Kanady a Francie. Pabla a Mathildu dlouho fascinovalo dění kolem street foodu a pak přišli s nápadem, že by si oni sami mohli založit food truck, a to v samotném Berlíně, v centru veškerého dění. Chóry na jejich hamburger se slaninou a hamburger se smaženým kuřecím masem se pějí i za hranice Berlína.

Historie tohoto food trucku rozhodně není nudná. Pablo a Mathilde se rozhodli vyjít na světlo s tím, co jejich žlutý miláček v minulosti dělal. „Bunsmobile byl v 80. letech armádním food truckem Spojených států. Byl zaparkován na letišti Tempelhof a jeho hlavní úlohou bylo nasytit vojáky. Když v roce 1990 z Berlína odešli, truck tu po nich zůstal. Jednu dobu dokonce účinkoval v televizi, a to v době, kdy se objevoval v seriálu Balko. Poté byl prodán. My jsme měli štěstí, že jsme se k němu v roce 2013 dostali.“

A přesně v ten rok se rozjel i prodej pouličního jídla, které žlutě nabarvený Bunsmobile začal Berlíňanům nabízet. „Nejdřív jsme prodávali různé varianty housek, jako třeba housky s bůčkem, pak ale také burgery, sýrové sendviče, gaspachos, saláty, francouzské pečivo a naši chloubu – přírodní víno.“

Mít vlastní truck, se kterým byste mohli objíždět svět, se může zdát jako sen, ale není to tak jednoduché, jak se zdá. Nejde si prostě jen koupit vůz a začít vařit. S otevřením food truck byznysu se pojí spousta papírování a administrace, ale Mathilde tvrdí, že je to mnohem jednodušší, než si otevřít restauraci, a určitě to za to stojí!

Berlínští akrobaté létají vzduchem v Chamäleonu

Berlínští akrobaté létají vzduchem v Chamäleonu

„Vždy jsme chtěli předvádět současnou akrobacii a režírovat show, která je jedinečná a něčím neočekávaná. Po několika letech jsme si uvědomili, že pro něco takového existuje vlastě název Cirque nouveau! Tak jsme tady. Nový cirkus!“ to jsou slova Anke Politz, kreativní ředitelky berlínského nového cirkusu Chamäleonu, která vás prostřednictvím rozhovoru vezme na jeho prohlídku.

Zábava bez jazykových bariér

V mnoha evropských metropolích se pořádají představení, která jsou údajně „tourist friendly“. Poté co si koupíte vstupenku, zjistíte, že vůbec friendly nejsou a kvůli neporozumění řeči nemáte z celého představení zhola nic. To vám v Chamäleonu nehrozí! Zdejší umělci nejsou herci, nýbrž akrobaté, kteří budou hrát svými těly.

Super místo se suprovým programem

Sál, ve kterém sídlí divadlo Chamäleon se nachází ve známé berlínské čtvrti Mitte a byl vybudován už v roce 1906. Mělo se z něj stát místo, které by v lidech vzbuzovalo nadšení z umění a kultury. Hackesche Höfe tvoří osm propojených nádvoří, které zdobí secesní domy. Divadlo mění svůj program zhruba po šesti měsících. Se svým vystoupením se zde střídají jak mezinárodní společnosti, tak také zdejší talentovaní berlínští umělci.

Podařilo se mi vyzpovídat Anke, kreativní ředitelku Chamäleonu, která vám prozradí, proč při návštěvě Berlína Chamäleon zařadit na seznam „Must see“.

Čím se Chamäleon liší od jiných divadel?
Jsme jediné divadlo v Německu, které má takto zaměřený program a pracujeme velmi uměleckým způsobem – každé vystoupení je našemu dějišti v podstatě ušité na míru, a to proto, aby splnilo všechny požadavky. Chceme prezentovat mimořádnou cirkusovou práci a poskytnout našim hostům skvělý zážitek

Jakou má Chamäleon historii?
Chamäleon jako divadlo má velmi vzrušující historii. Je považováno za velmi svobodné divadlo, a to nejen svým smýšlením. I naše poloha je jedinečná. Hackesche Höfe (obnovená nádvoří) jsou jedním z nejznámějších a historických míst v Berlíně. Samotné divadlo bylo založeno hned poté, co byla zbořena Berlínská zeď, a to v roce 1991. Umělci chtěli prezentovat svou vizi nového cirkusu a jeho rozmanitost. Pomohli nám vybudovat úspěšné jméno na německé scéně a dodnes jedno z nejživějších a vzrušujících pódií v Berlíne.

Máte nějakou vizi do budoucna? Něco, čeho byste chtěli dosáhnout?
Skvělá věc na novém cirkusu je jeho otevřenost a nekonečné tvary – žije mezi všemi druhy uměleckých forem a vždy bude nečekané a jiné. Chtěli bychom zůstat místem, kde umělci přicházejí zkoušet nové nápady a kde diváci hledají výjimečné a nové zážitky.

Vzpomínáte si, kdy byla první show a jaký byl program?
Naše první vystoupení nového cirkusu neslo název „100%“ a jeho zahájení bylo 14. září 2004.

Proč by měli lidé navštívit Chamäleon?
Lidé by měli přijít, pokud chtějí získat představu o tom, proč je Berlín jedním z nejkreativnějších míst na světě, a to, co v Berlíně utváří skvělou energii. Chamäleon je tavícím kotlíkem pro všechny kultury, umělecké formy, skvělou zábavu, která je předváděny v nejkrásnějším historickém sále v Berlíně. Náš personál je super přátelský a servíruje nejlepší nápoje ve městě.

Více o novém cirkusu Chamäleon na www.chamaeleonberlin.com