23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Maďarsko, Památky, Tipy na cesty
Budapešť není pouze městem termálních lázní, ale ukrývá i mnohá tajemství a místa, která stojí za návštěvu, pokud ovšem víte, kde je hledat. Věděli jste, že se v této maďarské metropoli můžete jít podívat na sochu legendárního detektiva Colomba, jít obhlédnout skalní kostel, opít se v baru zaplněného tisíci papírky se vzkazy, vzdát poctu králi popu k jeho stromu nebo objevit, proč u břehu Dunaje leží desítky opuštěných bot?
Socha detektiva Colomba, který rozluští i sebezapeklitější případ
„Ještě jedna otázka, pane!“ To je nejznámější hláška, kterou v každém díle amerického kriminálního seriálu pronáší známý detektiv Colombo, kterého charakterizuje zmačkaný hnědý kabát a řeči o manželce, paní Colombové, kterou nikdy nikdo nespatřil. V Budapešťské ulici Falk Miksa můžete vidět v životní velikosti bronzovou sochu Petera Falka, který ztvárnil pana Colomba a který má maďarské kořeny. Účel sochy, jejíž tvorba přesáhla částku 63 000 USD, je doposud nejasný. Možná, kdyby Colombo ještě žil, mohl by vyřešil tento záhadný případ.
Jeskyně nebo kostel? Co takhle obojí!
Jen několik minut chůze od lázní a hotelu Gellért se nachází malá skála s velkým křížem, která není ledajakou skálou. Jedná se totiž o kostel, který byl vystavěn v roce 1926. Vztahy mezi maďarskou vládou a mnichy z řádu svatého Pavla prvního poustevníka nebyly zrovna vřelé. V roce 1951 byl dokonce celý řád obviněn komunistickou vládou z vlastizrady, její hlavní představitel byl popraven a zbylí členové byli nuceni odejít do pracovních táborů. Kostel, který byl jejich sídlem, byl uzavřen do betonové zdi. Když v roce 1989 komunistický vláda padla, byl kostel znovuotevřen a vy se do něj nyní můžete vydat.
For Sale Pub – bar, plný vzkazů
Máte rádi, když můžete na nějakém místě nechat po sobě stopu? Pak se přímo zamilujete do baru, jehož jméno může být pro někoho matoucí, avšak jeho nabídka tak skvělá, že láká návštěvníky ze všech koutů světa. Každý milimetr zdi či koutu je pokryt malými kousky papíru s kresbami, vzkazy, vizitkami nebo letáky, které zde hosté zanechali. Ani podlaha není prázdná. Jsou na ní stovky stébel slámy a skořápky od buráků, které mají hosté povoleny samotným majitelem podniku házet na zem. Pokud vás nepřesvědčil k návštěvě podniku jeho unikátní interiér, pak vás snad přesvědčí informace, že se zde prodává ten nejlepší guláš, který je možný v Budapešti vyzkoušet.
Boty na promenádě podél Dunaje
Mrazit vás bude z židovského památníku, který byl v roce 2005 vystavěn a patří k nejznámějším uměleckým dílům, které na ulicích Budapešti najdete. Mužské, ženské i dětské boty stojí opuštěně na okraji Dunaje, jako by je jejich majitelé právě zuli a schválně nechali ležet na místě. Tento památník patří maďarským židům, kteří byli v zimě 1944-1945 zabiti na břehu Dunaje členy fašistické strany Arrow Cross.
Památný strom Michaela Jacksona
Smrt popového krále zasáhla fanoušky ze všech koutů světa. Když Michael Jackson koncertoval v Budapešti, pravidelně zůstával ubytován v hotelu Kempinski, který vždy obklíčili jeho fanoušci, aby alespoň na sekundu spatřili tvář popového krále. Mnoho z nich se ukrývalo v parku naproti hotelu, kde na Michaela horlivě vyčkávali. Když zpěvák v roce 2009 zemřel, fanoušci mu věnovali strom na rohu parku, který vyzdobili jeho fotografiemi, dopisy a květinami, které tu jsou ještě dnes. Kromě toho se také fanoušci na tomto místě pravidelně schází, aby si na památku Michaela Jacksona improvizovaně zatančili flash mob, tak se k nim klidně přidejte.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Německo, Památky, Tipy na cesty
Jedna návštěva Berlína prostě nestačí, a tak vám nabízíme pár tipů, kam se podívat, pokud už jste viděli všechny hlavní památky a chcete se vrátit v čase a poznat pravou tvář města neomezených možností. Vydejte se k jedinému souvislejšímu pozůstatku Berlínské zdi, poznejte v muzeu, jak probíhal každodenní život v NDR, udělejte si retro fotku v berlínských fotobudkách a podívejte se na první olympiádu, kterou přenášela televize.
Berlín a památky č.1: East Side Gallery
Přes kilometr dlouhá zeď je jednou z nejfotografovanějších berlínských památek. A nejde jen o kus betonu. East Side Gallery je jediný souvislejší zbytek Berlínské zdi a zároveň také největší galerie pod širým nebem na světě. Na její tvorbě se podílelo přes sto umělců z více než 20 světových zemí. Ti se svůj talent rozhodli ukázat na východní straně zdi, kde vzniklo až 101 uměleckých děl, které byly vytvořeny jako reakce na politické události z let 1989 a 1990. East Side Gallery je stále symbolem naděje a také svobody.
Nejznámější motiv berlínské East Side Gallery je bezesporu malba „The Kiss“, které se také říká „bratrský polibek“. Na ní se soudružně líbá nejvyšší představitel SSSR Leonid Iljič Brežněv s Erichem Honeckerem. Fotografie tohoto díla obletěly svět.
O kousek dál se nachází malba „Test the Best“ od zdejší umělkyně Bridgete Kinderové. Ta ztvárnila modrý trabant projíždějící Berlínskou zdí. I toto dílo je centrem zájmu mnohých turistů, kteří kromě fotografií míří v davu do zdejších obchodů se suvenýry, aby si domů přivezli tričko, hrníček nebo propisku, na kterých jsou populární díla z East Side Gallery. I kousek naší historie se na zdi objevil. Je jí obraz holubice v řetězech, kterou za Československo vytvořil Andrej Smolák.
Berlínská zeď byla tvořena neuvěřitelnými betonovými panely, které tvořily až 160 km. Dnes však můžeme vidět jen malý zlomek z ní. Většina materiálu, tj. 45 tisíc segmentů bylo rozdrceno na prach nebo zničeno na malé kousky. Pokud chcete spatřit alespoň část jejích pozůstatků, pak musíte do East Side Gallery nebo následovat dlážděnou čáru, kudy Berlínská zeď kdysi vedla.
Berlín a památky č.2: NDR muzeum
Jedno z nejnovějších muzeí, kam se dveře netrhnou. To je NDR muzeum, které představuje život v bývalé Německé demokratické republice. Zvukové efekty, dotykové obrazovky a osobní předměty vás zavedou zpátky do každodennosti východoněmeckého života. Můžete si vyzkoušet volant trabantu, natáhnout se na NDR pohovku a podívat se do tehdejšího obývacího pokoje, kuchyně i koupelny, a dokonce i sledovat NDR televizi. Stačí si jen dát sluchátka a sledovat východoněmecké televizní pořady. Nebude chybět ani test ruského jazyka nebo můžete jít hlasovat ke zfalšovaným volbám.
Osahat si historii můžete také prostřednictvím zmenšených modelů, exponátů uložených v zásuvkách a ve vitrínách i předmětů z každodenního života, které muzeu darovaly německé domácnosti. Nebudou chybět ani nuda pláže, které u nás vzbuzovaly velké pobouření.
Součástí muzea je i restaurace, která je replikou té, která byla umístěna v bývalém luxusním východoněmeckém hotelu. Vy díky tomu můžete ochutnat stravu bývalé NDR. Doporučujeme vám objednat si uzené maso s brambory a zelím, což je místní specialitou. Napít se pak můžete Vita Coly nebo šumivého vína, které je jedním z mála produktů, který se v Německu vyrábí dodnes. Zlepšit náladu vám může pár zábavných popisků na zdejším menu. Ty ale nemají za úkol nějakým způsobem zesměšňovat tehdejší dobu, ale chtějí vám jen vykouzlit úsměv na tváři.
Berlín a památky č.3: Selfie z retro fotoautomatů
Zapózovat v berlínském fotoautomatu a získat čtyři černobílé snímky je doslova vaší povinností. Tyto retro fotokabiny jsou rozmístěny napříč celým Berlínem a jsou otevřeny po celý den. Tvorba fotografií, včetně jejich tisku, potrvá jen několik minut a vy tím získáte originální upomínku skvěle stráveného času ve městě.
Fotobudky jsou běžně k vidění na letištích, nádražích i v obchodních centrech, ale jen proto, abyste si mohli během deseti minut pořídit fotku do pasu nebo na občanku. Berlínské fotoautomaty si ale za cíl vzaly přinést 50. a 60. léta zpět k životu a s nimi i nostalgii z klasických fotografií.
Berlín je v současné době domovem 25 venkovních fotobudek, ve kterých si za pouhé 2 eura pořídíte 4 černobílé fotografie, jejichž barva vydrží až sto let.Tak už jen zatáhněte závěs, vhoďte pár eur a čekejte, až vyletí ptáček. Mapa všech berlínských fotoautomatů vás dovede do cíle.
Berlín a památky č.4: Olympijský stadion
Berlínský Olympijský stadion byl postaven, aby v roce 1916 hostil Letní olympijské hry. Mezitím však přišla první světová války a LOH se musely odložit.
V červenci 1914 byl stadion uzavřen a od roku 1915 sloužil jako vojenská nemocnice. Němci i nadále pokračovali ve stavbě stadionu, který se v té době stal největším na světě. Už při svém otevření, v roce 1922 byl schopný pojmout kapacitu až 40 tisíc diváků a na nějakou dobu hostil utkání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Koncem 20. let opět probudila idea pořádat v Berlíně Olympijské hry. Hlavní architekt Werner March vytvořil návrh stadionu, jehož sportovní hala měla unést kapacitu až 65 tisíc diváků. I tento sen byl rozdrcen.
V roce 1930 se pořádal 9. olympijský kongres, na kterém bylo potvrzeno, že LOH 1936 se budou konat, a to v samotné Evropě. Rok 1931 s sebou přinesl „boj“ o hostování LOH v roce 1936 a Berlín opět získal své místo na slunci. Tehdejší vláda učinila rozhodnutí, že LOH dá nový kabát, a tak byl bývalý stadion srovnán se zemí.
V roce 1933 se k moci dostal Adolf Hitler, který dal svým architektům za úkol navrhnout stavbu, kterou by nacisté zvýšili mezinárodní prestiž svého režimu. Po jeho boku stál architekt Werner March, který již dříve vytvořil návrh na monumentální stadion, připomínající antickou arénu, jejíž travnaté plochy byly později využívány k propagandistickým shromážděním Hitlerovy vlády. Na budování stadionu se v té době mohli podílet jen němečtí lidé, kteří byli rasově čistí. Součástí stadionu je i věž se zvonem, ze které si můžete prohlédnout sousední město Postupim. Olympijské hry v roce 1936 mohli také poprvé sledovat lidé u obrazovek svých televizorů. Ačkoliv měli Němci Olympijské hry výhradně ve své režii, na scéně se objevil muž jménem James Cleveland Owens. Tento černoch americké národnosti si přes nelibost nacistů doběhl pro čtyři zlaté medaile.
Berlín a památky č.5: Ampelmann zachraňuje děti na silnicích
Rájem všech turistů je síť obchodů Ampelmann, jehož znak mužíka na semaforu vyrostl do globální značky. Šarmantní zelený pán v klobouku pomáhá berlínských chodcům bezpečně přejít ulici, a to už od roku 1961, kdy se ve Východním Berlíně narodil. Ampelmanna, jak se postavička jmenuje, vytvořil Karl Peglau, kterého znepokojovala situace na německých silnicích. Chtěl vytvořit semafor, který by děti bavil a který by zabránil zbytečným nehodám. Jeho nápad se chytl a Ampelmannova sláva se rychle šířila.
A pouze u semaforů nezůstalo. Ampelmann měl ambice, a tak se z něj brzy stala i televizní hvězda. Učil děti, jak bezpečně přecházet ulici, jak se na silnici nezranit, a dokonce jaká nebezpečí jim v dopravním provozu hrozí.
Jeho znak najdete nejen na klasických suvenýrech, jako taškách, magnetech, ale třeba i na čokoládových pralinkách, a dokonce i na zmenšeném modelu semaforu, který si můžete s sebou domů odvézt.
Stejně jako většina každodenních věcí z Východního Německa muselo zmizet, měl i Berlín přijít o Ampelmanna. To se nakonec nestalo, a proto je mužík ze semaforu dnes označován za ikonou východoněmecké kultury. A tak, až příště budete přecházet v Berlíně silnici, nezapomeňte ho na semaforu pozdravit.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Muzea, Německo, Tipy na cesty
Za jedno euro si v Mnichově nepořídíte kafé, nezakousnete nějaký snack a rozhodně se vám neotevřou brány divadel ani „pochybných“ klubů. Za jedno euro se však můžete podívat do galerií a muzeí, které vám ukáží svět trochu z jiné perspektivy. Kde tato místa najít?
Bavorské národní muzeum – procházka napříč historií
Neděle je dnem pohody, relaxace a lenošní, ale také dnem, kdy se můžete podívat do Bavorského národního muzea. V roce 1852 dostal tehdejší král Maximilián II. skvělou myšlenku vytvořit muzeum, které lidem připomene německé starožitnosti. A za pouhé tři roku už bylo na světě. Dnes věnuje podstatnou část svého prostoru nejenom kulturní historii, ale také té výtvarné.
Za 1 euro se dostanete do období od pozdní antiky do středověku, přes renesanci a baroko až do 19. století a nevynecháte ani období secese. Speciální pozornost si ovšem zaslouží unikátní sbírky, které se jen tak někde nevidí. A co konkrétně tedy na vás čeká? Podívat se můžete na sbírky porcelánu i slonoviny, obdivovat budete hudební nástroje, ohodnotíte módu minulosti a zkontrolujete tehdejší zbraně.
Muzeum Brandhorst – zvenčí zadarmo, zevnitř za euro
Muzeum Brandhorst ukrývá poklady nejen uvnitř, ale jedním takovým pokladem samo je. Přední část budovy je tvořená až 36 000 keramickými tyčemi ve 23 různých barevných provedeních, čímž na sebe sama upozorňuje. Jakmile do muzea vstoupíte, rychle se zorientujete, neboť je tvořeno třemi přehlednými výstavními prostory. Zatímco venku je to barevná „hitparáda“, uvnitř najdete jen bílé stěny s dřevěnými palubkami z dánského dubu – to aby vyniklo umění. A co vám Brandhorst předvede? Patrně to nejlepší současné umění, mezi kterým nesmí chybět ani kousky z dílny Andyho Warhola či Cy Twomblyho, jehož tvorba je považována za highlight celého muzea, které vám každou neděli otevře dveře pouze za jedno euro.
Pinakothek – starý, nový i moderní, a to pouze za 1 euro
Že by byl Mnichov domovem jedné z nejstarších galerií na světě, která ukrývá kolekci slavných výtvarných mistrů? Ano, je tomu tak. Milník evropského malířství na vás čeká ve starém Pinakotheku. Během několika minut (nebo hodin) se vám představí přes 700 děl, mapujících umění středověku, renesance, baroka a dokonce i rokoka. Speciální pozornost je v tomto muzeu věnována nejen německým malbám, ale také vlámským, holandským, francouzským, italským i španělským.
Velikáni jako Goya či Picasso našli svůj domov v Novém Pinakotheku, které spatřilo světlo světa už v 17. století a stalo se tak prvním veřejným muzeem v Evropě. Zdejší prostory jsou věnovány převážně umění reprezentující neoklasicismus, romantismus, secesi a impresionismus. Největší fronty milovníků umění stojí u obrazu Slunečnice, kterým se proslavil Vincent van Gogh.
Muzeum moderního umění je sice nejmladším muzeem z trojice Pinakotheka, avšak jedním z největších muzeí na světě, které reprezentuje současné světové umění, architekturu a design. V této budově s prosklenou střechou najdete uměleckou tvorbu 20. a 21. století. Zdejším mistrovským kouskem je Autoportrét v černém, jehož autorem je Max Beckmann. Ten si prostě nesmíte nechat ujít. Do těchto tří muzeí se dostanete každou neděli pouze za jedno euro.
BMW Welt – ÚPLNĚ ZADARMO!
Sníte o tom, že jednou budete majiteli luxusního vozu BMW? Vyjděte svému snu naproti a podívejte se na místo, které mapuje celou historii bavoráků. Dveře muzea jsou vám otevřeny každý den, vždy od 7:30 hodin až do půlnoci. V BMW Welt muzeu můžete obdivovat nejen historické vozy, ale také nejnovější modely, a to všechno, aniž byste platili vstupné. Máte pro strach uděláno? Pak se předveďte a vyzkoušejte si jízdu vozem, které miloval sám James Bond.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Muzea, Německo, Památky, Tipy na cesty
Berlín, město mnoha tváří, bohaté historie a dramatických zvratů. Co všechno se dá stihnout za jeden den? Abyste nemuseli dlouho googlovat a hledat v mapách, prošla jsme hlavní berlínské památky, které leží nedaleko sebe a vybrala jsem pro vás tu nejkratší trasu, jak poznat Berlín rychle, levně a hlavně pěšky.
Zastávka č.1: Checkpoint Charlie
Sobota je ideálním dnem vydat se na obhlídku města zakončenou nákupy. Kolečko můžete, stejně jako já, zahájit u nejznámějšího hraničního přechodu Checkpoint Charlie, který vznikl v roce 1961, když komunistická NDR nechala postavit Berlínskou zeď.
V Berlíně bylo několik hraničních přechodů, ale právě tento je znám svou polohou na Frienrichstrasse, kde se o útěk do Západního Německa, demokratického a svobodného světa, pokusilo několik zoufalých Němců. Mezi nimi byl například fotograf Horst Beyer, který předstíral, že fotografuje hraniční přechod a mezitím skočil na druhou stranu. Americký opravář Eric Yaw dostal přes hranice svého východoněmeckého otce a dceru v kufru své dodávky.
Americká, francouzská a britská vojska byla rozmístěna kolem přechodu, a tak nedaleko něj můžete vidět repliku původní cedule s nápisem: „Zde opouštíte americký sektor,“ který je přeložen do čtyř jazyků – anglického, ruského, francouzského a samozřejmě německého. Chcete-li si zapózovat s vojáky, pak si nachystejte jedno euro a vydejte se ke kopii první strážní budky. Vojáci s vlajkami tu stojí dennodenně a usmívají se do objektivů stovek fotoaparátů.
Nedaleko Checkpointu leží Charlieho pláž, kde si můžete na plážové lehátko objednat chladné pivo a německé speciality, zatímco si vaše nohy odpočinou v písku.
Zastávka č. 2: Braniborská brána
Braniborská brána je známá nejen díky historce o Napoleonovi, když sochu vozu s koňským spřežením poháněným Viktorií, bohyní vítězství, v roce 1806 odvezl jako svou trofej do Paříže. Na své místo byla ale o pár let později navrácena.
Braniborská brána byla u všech důležitých historických událostí, a to nejen, když z nedalekého hotelu Adlon ukazoval Michael Jackson své dítě fotografům, až mu málem z rukou vypadlo. V roce 1933 sloužila brána nacistům, kteří bojovým průvodem oslavili Hitlerův vzestup k moci.
Braniborská brána přežila i druhou světovou válku, sice s velkými škodami, ale dobyta nebyla. Další mezníkem v německé historii byla Studená válka, kdy se symbolem rozdělení Německa stala právě Braniborská brána.
Americký prezident J. F. Kennedy přijel v roce 1963 do Berlína, a právě na tomto místě pronesl svůj slavný projev „I am a Berliner“, a to dokonce v němčině. Sověti tehdy obklíčili bránu rudými prapory, aby ani očkem nespatřili, jak to za bránou vypadá.
Dnes u ní uvidíte potulné hudebníky, živou sochu evropské unie i lidi kráčející z americké, francouzské a britské ambasády, které se mohou chlubit touto luxusní polohou.
Zastávka č. 3: Reichstag
Zahnete-li po průchodu Braniborskou bránou vpravo, dostanete se k Reichstagu, sídla německého parlamentu. Podívat se dovnitř můžete zdarma, pokud si ovšem minimálně dva dny předem uděláte online registraci, o které jsem nevěděla, a tak jsem se na prohlídku bohužel nedostala.
Pokud budete chytřejší než já a registraci si uděláte, pak se můžete těšit na monstrózní skleněnou kopuli, která v Berlíně v 90. letech vzbuzovala velkou míru kontroverze. Skrz ni máte možnost spatřit, jak němečtí politici pracují.
Moc chůze a málo jídla, tak rychle naberte chybějící energii, třeba u zeleného stánku s currywurtem, který u Reichstagu stojí a pokračujeme v cestě.
Zastávka č. 4: Židovský památník
2 711 sloupů připomíná bludiště, kde desítky lidí chodí uličkami a křičí jména svých ztracených kamarádů. Tato „legrace“ má však skrytý mnohem hlubší význam. Slouží jako místo, které má lidem připomínat holokaust.
Při pohledu ze vzduchu připomínají kvádry rakve stejných rozměrů. Když ale stojíte u památníku, pak je patrné, že ční do různých výšek. Zem pod vámi se mírně zvlní a vy budete uvnitř památníku cítit nestabilitu a jen těžce se bude orientovat. Přesně tyto pocity chtěl v lidech vzbudit jeho autor Peter Eisenman, a to se mu podařilo přímo bravurně. Do nitra památníku se dostanete ze všech čtyř stran a není také tajemstvím, že pod ním se nachází informační centrum, kde se prostřednictvím osudů židovských rodin dovíte o holokaustu více. Vstup do centra je zdarma.
Zastávka č. 5: Berlínská katedrála
Ulicí Unter den Linden projdete přes Humboltovu univerzitu, kde kdysi studoval Karl Marx. Naproti této budovy se nachází Státní opera, která ke vší smůle v roce 1843 vyhořela a musela být přestavěna. Po zhruba deseti minutách chůze spatříte zelenou střechu slavné Berlínské katedrály, největšího protestantského kostela v Berlíně, kde je uchováno zhruba 100 rakví dynastie Hohenzollernů.
Základní kámen stavby byl položen v roce 1894 a velkolepá katedrála byla dokončena o jedenáct let později. I tato budova byla během 2. světové války zničena a až v roce 1975 byly započaty opravy, které se dokončily teprve v roce 1993.
Katedrála se na fotografiích opravu vyjímá, ale čas od času jsou na ní prováděny opravy, a tak jinak téměř dokonalou fotku, vám může narušit ošklivé lešení.
Zastávka č. 6: Alexanderplatz a Primark
Další berlínskou památkou nepamátkou je náměstí Alexanderplatz, které je od Berlínské katedrály vzdálené jeden kilometr a působí jako magnet na všechny, kdo rádi nakupují. Nejen, že tu objevíte obchodní dům Alexa se zhruba 180 obchody, ale přímo na náměstí je třípatrový Primark, který nabízí levné a moderní oblečení. Tento obchod je někdy tak přeplněný, že u vchodu musí stát pánové, kteří pouští natěšené shopaholiky dovnitř. Jen nakouknout a nic nekoupit je nemožným úkolem. Pokud se jednou dostanete dovnitř, pak tu strávíte hodiny, a to doslova.
Náměstí Alexadeplatz bylo pojmenováno na počest Alexandra I., který Berlín v roce 1805 poctil svou návštěvou. Kdysi místo dobytčích trhů se v roce 1989 přeměnilo na centrum demonstrací proti režimu NDR.
Alexanderplatz není jen místo, kde se dobře nakupuje, ale také centrum pouličních hudebníků, kteří pod zdejším mostem hrají světové hity a vybírají drobné do klobouku.
Pár tipů na závěr:
Hostel, kde mluví vašim jazykem: Check In Hostel
Žádné zlaté kliky na vás v tomto hostelu čekat nebudou, ale budete v centu veškerého dění. Jen 5 minut chůze k Chceckpoint Charlie, nejznámějšímu hraničnímu přechodu Berlína a 500 metrů ke stanici metra Kochstraße. Proč zrovna ze stovky ubytování, které Berlín nabízí, jít právě na toto místo?
Prvním důvodem je, že cena za noc v hostelu se pohybuje kolem 400 Kč (na Berlín velmi výhodná nabídka), druhým důvodem je free Wi-Fi připojení, které k údivu mnohých opravdu funguje a posledním a hlavním důvodem je, že právě v tomto hostelu pracuje i český personál, a tak pokud si nejste jistí svým anglickým projevem, můžete použít svoji mateřštinu. Třeba vám pomůže k získání lepšího pokoje.
Jak najít cestu a neztratit se: Z autobusového nádraží do centra
Berlínské autobusové nádraží ZOB Am Funkturm není až tak velké, ale najít metro může být pro někoho oříšek. Jednak můžete následovat dav, který vás jistě na zastávku Messe Nord zavede nebo se můžete pokusit najít směr sami. Stačí sejít schody do oranžového podchodu a dát se prvním východem vlevo, pokračovat několik metrů rovně a po levé straně na vás bude čekat stanice Messe Nord. Zde si koupenou jízdenku nezapomeňte označit ve žlutých automatech, jinak je jízdenka neplatná a výlet se vám může zbytečně prodražit. Pokud chcete do centra, pak nasedněte do vagónu směr Gesundbrunnen, zde přestoupíte na S25 (směr Teltow Stadt) a na páté zastávce (Brandenburger Tor) se vám po výstupu ven před očima zjeví Braniborská brána.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Evropská gastronomie, Kristýna Sojová, Muzea, Nakupování, Památky, Rakousko, Tipy na cesty, Zábavní parky
Není námitek proti tomu, že Vídeň patří k nejkrásnějším evropským městům, a pokud by snad někdo pochyboval, tak ho snadno tento článek přesvědčí! A to dokonce tak, že nebudete toužit po ničem jiném, než se vydat po stopách Habsburků, kteří v tomto velkolepém městě žili, hodovali a nakonec i umírali.
Ve Vídni do 4 hodin
Vídeň je pro nás Čechy relativně blízko, a díky spojům Eurolines se do ní můžete vydat 2krát denně. Pokud se rozhodnete vyjet v 8:00 hod. z Prahy, možná potkáte, stejně jako já, vtipného řidiče, který bude fascinován vaší „starou“ zelenou občankou. (Pokud ovšem nemáte už tu novou.)
Sacher – gastro poklad Vídně
Věděli jste, že sacherův úžasný čokoládový dort s vrstvou hutné čokolády, meruňkovou marmeládou a čokoládovou polevou byl vynalezen pro Klemense Wenzel von Metternicha, a to Franzem Sacherem už v roce 1832? Část receptury se „proflákla“, a tak si skvělý čokoládový dort můžete vychutnat téměř na každém vídeňském rohu. Sacher se servíruje se šlehačkou a výbornou kávou.
Pozor! Není sacher jako sacher! Když si ve Vídni objednáte sacher, pohlídejte si, aby vám nebyla naservírována snídaně šampionů – dva párky s hořčicí. A teď opravdu vím, o čem mluvím. Musela jsem se sama spokojit s vídeňskou uzeninou místo lahodného čokoládového zákusku. Pokud si chcete vychutnat tradiční čokoládový dort a vyhnout se zbytečnému problému, pak nezapomeňte při objednávce dodat, že chcete opravdu dort a ne sacherwürstel.
I s češtinou ve Vídni pochodíte
Není angličtina vaší silnou stránkou, a co teprve němčina? Pokud hodláte ve Vídni využívat MHD a nechcete být černými pasažéry, pak si kupte jízdenku a postačí vám k tomu i váš rodný jazyk. Vídeňáci si cení českých turistů, a tak jedním z jazykových výběrů zdejších automatů na jízdenky je i čeština.
Studenti do 19 let zdarma
Pokud vám ještě nebylo 19 let, pak hoďte do batohu pár kusů oblečení a rychle do Vídně. Ta totiž podporuje mládí, a tak většina vstupů do muzeí, galerií i památek je mládežníkům přístupná zdarma. Otevřou se vám například dveře Albertina či Belvederu, kde běžná vstupenka stojí od 12 EUR.
Primark ve Vídni: Chcete potkat krajany?
Vídeň je také nákupním rájem, a to nejen pro ty, kteří se vydají do Zlaté čtvrti navštívit kamarády Louise Vuittona, Armaniho, Cavalliho, Pradu nebo Saint Laurenta. Vídeň nabízí i levnější varianty dobře padnoucího a hlavně levného oblečení. Vydejte se na nákupy do Primarku. Ve Vídni máte hned dva!
První z nich je v severní části Vídně v G3 Gerasdorfu. Do G3 nákupního centra vede snadná cesta. Stačí, když dojedete na konečnou stanici metra – Floridsdorf, odkud do nákupního centra jezdí autobusy, které jsou bezplatné. Protože G3 je o víkendech v obležení nákupních maniaků, jezdí autobusy v pátek a v sobotu v 15minutovém intervalu.
Druhý Primark najdete v nákupním centru Shopping City Süd (SCS), který je na jihu Vídně a není problém se do něj dostat. Nasedněte na podzemku U1 a dojeďte do stanice Reumannplatz (červená trasa) nebo U6 do stanice Siebenhirten (hnědá), odkud vás do SCS zdarma dopraví autobusy, a to od 8:00 do 20:00 hodin.
Šílený Prátr strčí Matějskou pouť do kapsy
Jak objektivně popsat Prátr? Snad jako gigantická pouť s neopakovatelnou atmosférou a všudypřítomným adrenalinem. Prátr je nejstarším zábavním parkem v Evropě, který miloval i král valčíku – Johann Straus. Každoročně na 250 atrakcích dovádí více než 4 miliony turistů, a to z celého světa. A co je na Prátru úplně nejlepší? Snad to, že vstup do tohoto ráje zábavy je zdarma.
Pokud se rozhodnete zaplatit za nějakou atrakci, pak byste měli vyzkoušet obří ruské kolo, se kterým se dostanete do výšky až 64,75 metrů, odkud budete mít skvělý výhled na historickou část Vídně. Práterská věž je novinkou vídeňského zábavního parku a chlubí se titulem nejvyššího řetízkového kolotoče na světě. Vyveze vás do výšky 117 metrů a otáčí se s vámi rychlostí až 60 km/h. Jakmile jednou na tuto adrenalinovou atrakci vstoupíte, není již úniku. Máte přebytečný adrenalin v krvi? Černá mamba vám s ním pomůže. Prožene vás vzduchem, a to rychlostí 80 km/h.
Pitná voda na každém rohu
Při objevování vídeňského bohatství snadno dostanete žízeň a než abyste spěchali do místních supermarketů, které jsou jen pro informaci v neděli zavřené, načepujte si vodu z kohoutku v místě vašeho ubytování.
To se ale lehce říká. Co pak dělat, když vaše láhev zeje prázdnotou v samotném centru města? I zde je řešení. Napříč celou Vídní jsou rozmístěny veřejné automaty na pitnou vodu, které kromě toho, že vám poskytnou nutný příjem tekutin, vás během parných dnů osvěží prostřednictvím rozprašovačů.
Putování po Vídni jde i zadarmo
Free Europe vám přináší velký přehled toho, kam se ve Vídni vydat, aniž byste museli vytahovat peněženku z kapsy. Stačí, když se podíváte na článek „Jak si užít Vídeň“ a zjistíte, kde se dobře najíst, ve kterých částí Vídně najdete Wi-Fi připojení a do kterých muzeí máte vstup zdarma.
Ochutnejte Mozartovy koule
I přesto, že tato čokoládová slast nepochází z hlavní rakouské metropole, je zde k dostání téměř na každém rohu. Ve specializovaných obchodech můžete dokonce dostat ochutnávku této slavné cukrovinky, která se stala typickým rakouským suvenýrem a příkladem rakouské kultury. W. A. Mozart se narodil v samotném Salzburku, a právě na tomto místě místní cukrář Paul Fürst vyrobil kuličky z marcipánu, obalené do pralinkového krému, prodávané na malých dřevěných špejlích a namáčené do horké hořké čokolády, které nesou název po slavném skladateli.
Ringstrasse – středobod Vídně
Chcete-li si udělat procházku kolem hlavních vídeňských památkách, pak se vydejte na 5km túru na Ringstrasse, kde se vám odhalí novorenesanční budova Státní opery, parlament, radnice a mnoho významných muzeí.
23. 07. 2019 | Cestování s dětmi, Kristýna Sojová, Rakousko, Tipy na cesty, Zábavní parky
Probuďte v sobě své nebojácné já a vydejte se na místo, kde to ve Vídně dýchá adrenalinem. Když v roce 1766 císař Josef II. dal svým poddaným Prátr, jistě netušil, že se jeho sláva ponese až za hranice Rakouska. Původně nevinný zábavní park je dnes gigantickou atrakcí, kam ročně až 4 miliony návštěvníků z celého světa zavítá.
Když v Prátru ještě nebyly kolotoče
Zpočátku byl Prátr místem, kde se lidé pouze scházeli, ať už to byli ti, co peníze měli, nebo ti, kterým chyběly. Prátr byl přístupný všem! Toho, že do Prátru chodí víc a víc lidí si všimli chytří obchodníci, kteří si od císaře vyžádali právo ke zřízení stánků s občerstvením. A dobře udělali. Poměrně za krátkou dobu na tomto místě vyrostlo mnoho stánků s tradičními vídeňskými dobrotami, na jejichž prodeji zbohatl nejeden živnostník.
A pouze u jídla se samozřejmě nezůstalo. Brzy živnostníky následovali i provozovatelé houpaček a kolotočů, díky kterým byl Prátr brzy nazván vídeňskými Benátkami. Pod velkým ruským kolem například tajně randily služebné s vojáky a vystupovali potulní zpěváci i flašinetáři. Jednou z největších lákadel dříve byla zvířecí show. Cvičené opice chodily mezi lidmi a předváděly své triky, většinou však napodobovaly lidské chování. Velký úspěch měla také show podivínů, kde vystupovala fousatá dáma, obr, silák a liliputi.
A veselo v Prátru bylo nejen díky jízdám na kolotočích a zábavným vystoupením. V zábavním parku docházelo k ostrým bojům. Každý kolotočář a provozovatel domu hrůz se snažil konkurenci připravit o nového zákazníka.
Prátr, nejstarší (a nejlepší) zábavní park v Evropě
Pokud se do Vídně vydáte a navštívíte i Prátr, můžete vyzkoušet nejednu z 250 atrakcí, za které zaplatíte třeba i 5 €. A které byste zaručeně neměli vynechat? Podívejte se na několik tipů.
Prátr a atrakce č. 1: Boomerang
Tuto high-speed horskou dráhu není možné díky její červeno-žluté barevné kombinaci minout. Boomerang sice vypadá jako klasická horská dráha. Ve skutečnosti ale není. Jezdí rychlostí 85 km/h a hned ve dvou směrech. Nejprve budete sedět ve směru jízdy a poté se zpátky projedete zády napřed.
Prátr a atrakce č. 2.: Blumenrad
Na velké ruské kolo se stojí dlouho v řadě. Pokud budete ale chytří, pak se raději vydáte na Blumenrad, menšího bratra ruského kola, kterého poznáte podle velké květiny v jeho středu. Ve výšce 45 m si můžete užít téměř stejný pohled na Vídeň a ještě stihnete plno dalších atrakcí. Blumenrad je navíc po setmění osvětlen mnoha zářivkami, které vykouzlí nezapomenutelnou atmosféru.
Prátr a atrakce č. 3.: Prater Tower
Prater Tower je atrakce, na kterou musíte mít opravdu pro strach uděláno. Trpíte závratěmi? Pak se jí raději vyhněte. Prater Tower rozhodně ale patří k těm atrakcím, které ověří vaši odvahu a poskytnou vám zážitek, na který jen tak nezapomenete. Vyveze vás do výšky 117 m a pak s vámi v rychlosti 60 km/h ještě zatočí.
Prátr a atrakce č. 4.: Volare
Pří jízdě na horské dráze se nemusí jen sedět. Do Volare si můžete rovnou lehnout, a to rovnou na břicho. Jízda na létající horské dráze Volare má simulovat pocit letu, tak šťastný let!
Prátr a atrakce č. 5.: Turbo Boost
Jakmile jednou na Turbo Boost nasednete, není cesty zpět. Připněte si pásy a užijte si bláznivou jízdu na atrakci, která vás vyveze (nebo spíše katapultuje) až k obloze. Tam ale moc času na rozhlížení mít nebudete. V rychlosti 100 km/h se vydáte směrem k zemi a pak zase zpátky k mrakům.
Jak se dostat do Prátru?
K Prátru se nejlépe dostanete fialovou linkou metra U2 a vystoupíte na stanici Praterstern. Prátr není možné minout. Buď z dálky vidíte obrovské ruské kolo, které také funguje jako skvělý orientační bod, nebo se jednoduše vydáte za davem lidí, kteří směřují na stejné místo jako vy.
5 stránka z celkem 8« První«......»Poslední »
