Jedna návštěva Berlína prostě nestačí, a tak vám nabízíme pár tipů, kam se podívat, pokud už jste viděli všechny hlavní památky a chcete se vrátit v čase a poznat pravou tvář města neomezených možností. Vydejte se k jedinému souvislejšímu pozůstatku Berlínské zdi, poznejte v muzeu, jak probíhal každodenní život v NDR, udělejte si retro fotku v berlínských fotobudkách a podívejte se na první olympiádu, kterou přenášela televize.
Berlín a památky č.1: East Side Gallery
Přes kilometr dlouhá zeď je jednou z nejfotografovanějších berlínských památek. A nejde jen o kus betonu. East Side Gallery je jediný souvislejší zbytek Berlínské zdi a zároveň také největší galerie pod širým nebem na světě. Na její tvorbě se podílelo přes sto umělců z více než 20 světových zemí. Ti se svůj talent rozhodli ukázat na východní straně zdi, kde vzniklo až 101 uměleckých děl, které byly vytvořeny jako reakce na politické události z let 1989 a 1990. East Side Gallery je stále symbolem naděje a také svobody.
Nejznámější motiv berlínské East Side Gallery je bezesporu malba „The Kiss“, které se také říká „bratrský polibek“. Na ní se soudružně líbá nejvyšší představitel SSSR Leonid Iljič Brežněv s Erichem Honeckerem. Fotografie tohoto díla obletěly svět.
O kousek dál se nachází malba „Test the Best“ od zdejší umělkyně Bridgete Kinderové. Ta ztvárnila modrý trabant projíždějící Berlínskou zdí. I toto dílo je centrem zájmu mnohých turistů, kteří kromě fotografií míří v davu do zdejších obchodů se suvenýry, aby si domů přivezli tričko, hrníček nebo propisku, na kterých jsou populární díla z East Side Gallery. I kousek naší historie se na zdi objevil. Je jí obraz holubice v řetězech, kterou za Československo vytvořil Andrej Smolák.
Berlínská zeď byla tvořena neuvěřitelnými betonovými panely, které tvořily až 160 km. Dnes však můžeme vidět jen malý zlomek z ní. Většina materiálu, tj. 45 tisíc segmentů bylo rozdrceno na prach nebo zničeno na malé kousky. Pokud chcete spatřit alespoň část jejích pozůstatků, pak musíte do East Side Gallery nebo následovat dlážděnou čáru, kudy Berlínská zeď kdysi vedla.
Berlín a památky č.2: NDR muzeum
Jedno z nejnovějších muzeí, kam se dveře netrhnou. To je NDR muzeum, které představuje život v bývalé Německé demokratické republice. Zvukové efekty, dotykové obrazovky a osobní předměty vás zavedou zpátky do každodennosti východoněmeckého života. Můžete si vyzkoušet volant trabantu, natáhnout se na NDR pohovku a podívat se do tehdejšího obývacího pokoje, kuchyně i koupelny, a dokonce i sledovat NDR televizi. Stačí si jen dát sluchátka a sledovat východoněmecké televizní pořady. Nebude chybět ani test ruského jazyka nebo můžete jít hlasovat ke zfalšovaným volbám.
Osahat si historii můžete také prostřednictvím zmenšených modelů, exponátů uložených v zásuvkách a ve vitrínách i předmětů z každodenního života, které muzeu darovaly německé domácnosti. Nebudou chybět ani nuda pláže, které u nás vzbuzovaly velké pobouření.
Součástí muzea je i restaurace, která je replikou té, která byla umístěna v bývalém luxusním východoněmeckém hotelu. Vy díky tomu můžete ochutnat stravu bývalé NDR. Doporučujeme vám objednat si uzené maso s brambory a zelím, což je místní specialitou. Napít se pak můžete Vita Coly nebo šumivého vína, které je jedním z mála produktů, který se v Německu vyrábí dodnes. Zlepšit náladu vám může pár zábavných popisků na zdejším menu. Ty ale nemají za úkol nějakým způsobem zesměšňovat tehdejší dobu, ale chtějí vám jen vykouzlit úsměv na tváři.
Berlín a památky č.3: Selfie z retro fotoautomatů
Zapózovat v berlínském fotoautomatu a získat čtyři černobílé snímky je doslova vaší povinností. Tyto retro fotokabiny jsou rozmístěny napříč celým Berlínem a jsou otevřeny po celý den. Tvorba fotografií, včetně jejich tisku, potrvá jen několik minut a vy tím získáte originální upomínku skvěle stráveného času ve městě.
Fotobudky jsou běžně k vidění na letištích, nádražích i v obchodních centrech, ale jen proto, abyste si mohli během deseti minut pořídit fotku do pasu nebo na občanku. Berlínské fotoautomaty si ale za cíl vzaly přinést 50. a 60. léta zpět k životu a s nimi i nostalgii z klasických fotografií.
Berlín je v současné době domovem 25 venkovních fotobudek, ve kterých si za pouhé 2 eura pořídíte 4 černobílé fotografie, jejichž barva vydrží až sto let.Tak už jen zatáhněte závěs, vhoďte pár eur a čekejte, až vyletí ptáček. Mapa všech berlínských fotoautomatů vás dovede do cíle.
Berlín a památky č.4: Olympijský stadion
Berlínský Olympijský stadion byl postaven, aby v roce 1916 hostil Letní olympijské hry. Mezitím však přišla první světová války a LOH se musely odložit.
V červenci 1914 byl stadion uzavřen a od roku 1915 sloužil jako vojenská nemocnice. Němci i nadále pokračovali ve stavbě stadionu, který se v té době stal největším na světě. Už při svém otevření, v roce 1922 byl schopný pojmout kapacitu až 40 tisíc diváků a na nějakou dobu hostil utkání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Koncem 20. let opět probudila idea pořádat v Berlíně Olympijské hry. Hlavní architekt Werner March vytvořil návrh stadionu, jehož sportovní hala měla unést kapacitu až 65 tisíc diváků. I tento sen byl rozdrcen.
V roce 1930 se pořádal 9. olympijský kongres, na kterém bylo potvrzeno, že LOH 1936 se budou konat, a to v samotné Evropě. Rok 1931 s sebou přinesl „boj“ o hostování LOH v roce 1936 a Berlín opět získal své místo na slunci. Tehdejší vláda učinila rozhodnutí, že LOH dá nový kabát, a tak byl bývalý stadion srovnán se zemí.
V roce 1933 se k moci dostal Adolf Hitler, který dal svým architektům za úkol navrhnout stavbu, kterou by nacisté zvýšili mezinárodní prestiž svého režimu. Po jeho boku stál architekt Werner March, který již dříve vytvořil návrh na monumentální stadion, připomínající antickou arénu, jejíž travnaté plochy byly později využívány k propagandistickým shromážděním Hitlerovy vlády. Na budování stadionu se v té době mohli podílet jen němečtí lidé, kteří byli rasově čistí. Součástí stadionu je i věž se zvonem, ze které si můžete prohlédnout sousední město Postupim. Olympijské hry v roce 1936 mohli také poprvé sledovat lidé u obrazovek svých televizorů. Ačkoliv měli Němci Olympijské hry výhradně ve své režii, na scéně se objevil muž jménem James Cleveland Owens. Tento černoch americké národnosti si přes nelibost nacistů doběhl pro čtyři zlaté medaile.
Berlín a památky č.5: Ampelmann zachraňuje děti na silnicích
Rájem všech turistů je síť obchodů Ampelmann, jehož znak mužíka na semaforu vyrostl do globální značky. Šarmantní zelený pán v klobouku pomáhá berlínských chodcům bezpečně přejít ulici, a to už od roku 1961, kdy se ve Východním Berlíně narodil. Ampelmanna, jak se postavička jmenuje, vytvořil Karl Peglau, kterého znepokojovala situace na německých silnicích. Chtěl vytvořit semafor, který by děti bavil a který by zabránil zbytečným nehodám. Jeho nápad se chytl a Ampelmannova sláva se rychle šířila.
A pouze u semaforů nezůstalo. Ampelmann měl ambice, a tak se z něj brzy stala i televizní hvězda. Učil děti, jak bezpečně přecházet ulici, jak se na silnici nezranit, a dokonce jaká nebezpečí jim v dopravním provozu hrozí.
Jeho znak najdete nejen na klasických suvenýrech, jako taškách, magnetech, ale třeba i na čokoládových pralinkách, a dokonce i na zmenšeném modelu semaforu, který si můžete s sebou domů odvézt.
Stejně jako většina každodenních věcí z Východního Německa muselo zmizet, měl i Berlín přijít o Ampelmanna. To se nakonec nestalo, a proto je mužík ze semaforu dnes označován za ikonou východoněmecké kultury. A tak, až příště budete přecházet v Berlíně silnici, nezapomeňte ho na semaforu pozdravit.