23. 07. 2019 | Muzea, Památky, Rakousko, Tipy na cesty
vídeňským muzeem. Nahlédněte do zlatého kabinetu, odhalte, jakým způsobem
Gustav Klimt studoval ženské tělo anebo se zaposlouchejte do dramatických osudů
majitelů této skvostné stavby.
Albertina ve
Vídni: po stopách historie
Císařovna Marie Terezie byla tvrdá panovnice a své děti prý vychovávala
velice přísně. Jednu výjimku u celkem šestnácti potomků přece jen ale udělala.
Marie Kristina nebyla benjamínek ani jediná dcera, narodila se jako čtvrtá
dcera a svou matkou byla nevídaně rozmazlována. Tuto výsadu si prý zasloužila
svým “magickým” datem narození. Na svět totiž přišla na 25. narozeniny své
matky.
A štěstí se Mimi, jak jí přezdívali, drželo i v životě. Jako vůbec jediná
se mohla provdat z lásky (byť samozřejmě v souladu s politickými zájmy
Habsburků). Její choť Vévoda Albert Sasko-Těšínský náležitě oceňoval její
znalosti, ať už se to týkalo jazyků (mluvila německy, francouzsky, italsky a
anglicky) nebo smyslu pro umění. Právě tento společný koníček pomáhalo manželům
překonat mnohá životní dramata: první dítě jim zemřelo brzy po narození, Marie
Kristina dostala horečku omladnic, Albert neštovice a další děti už mít
nemohli. Propadli proto rozšiřování svých uměleckých sbírek a že v tomto svém
počínání byli skutečně plodní uvidíte právě v Albertině.
Albertina je jedna z nejkrásnějších a také nejvyhledávanějších staveb
Vídně. Nachází se přímo za rohem Vídeňské státní opery, odkud to k paláci
Habsburků trvá jen 3 minuty, pokud se ovšem vydáte ulicí Operngasse. V tomto
největším habsburském obytném paláci se ukrývá nejcennější grafická sbírka na
světě, která čítá neuvěřitelných 60 000 kreseb od světových mistrů.
Prohlídka
paláce
21 luxusním pokojům s drahocenným nábytkem dominuje sál múz, který byl využíván pro pompézní plesy a bohaté večeře vídeňské šlechty. Aby si rakouská aristokracie viděla do talíře, bylo do sálu umístěno hned pět křišťálových lustrů.
Jaké bohatství ukrývá zlatý kabinet? To ví vévoda Albert, který místnost nechal vyzdobit speciální slitinou tvořenou 23karátovým zlatem, půlkarátovým stříbrem a půlkarátovou mědí.
Nuda v paláci rozhodně nebyla. O tom se můžete na vlastní oči přesvědčit v kulečníkovém pokoji, který opětovaně navštěvoval vévoda Albert a arcivévoda Karel. Oba pány prý hazardní hry až tak nezajímaly a namísto toho si raději zahráli kulečník.
Albertina má člověka zaujmout již u vchodu, tak to alespoň chtěli Habsburkové, a proto i přijímací salónek, kde byly vítány vznešené osobnosti ze všech koutů světa, působí na svoji dobu opravdu bezmála revolučně. Projít se tak můžete po parketových dýhách z citroníku, mahagonu i palisandru. Není divu, že vídeňské památky patří k nejnavštěvovanějším v Evropě. Ukrývají nejedno tajemství, o kterém se dozvíte v článku Vídeň a památky.
Albertina a
sbírka grafiky
Albertina má nejrozsáhlejší uměleckou sbírku grafiky na světě, která
zahrnuje 60 000 kreseb a akvarelů a až milion grafických uměleckých děl
sahajících do doby od pozdní gotiky až po současnost.
Při prohlídce narazíte na unikátní obrazy Albrechta Dürera, Rubensovy dětské
studie i díla velikánů, jakým byl Leonarda da Vinci, Michelangelo Buonarroti,
Raphael Santi, Honoré Fragonard. Anebo samozřejmě i umělci dob relativně
nedávných jako Gustav Klimt, Oskar Kokoschka, Jackson Pollock či Andy Warhol.
Albertina:
vše, co musíte vědět
Bývalé sídlo rakouské šlechty a dnes jedno z největších vídeňských
muzeí je osobám mladším 19 let přístupné zdarma. Navštívit ho můžete každý den
od 10:00 do 18:00 h (výjimkou je středa, kdy dveře zůstávají otevřené až do
21:00). Poloha Albertina je tak pozoruhodná, že si budovu jako kulisu zvolili
také mnozí filmaři (točil se tu například film Před úsvitem).
A nejde jen o budovu a exponáty jako takové: skvělý je i výhled na město! Z balkónu
se můžete kochat výhledem nejen na památky rakouské metropole, ale i na Alpy,
které se táhnou v dáli.
Vševědoucí osoba, skrývající se za hlasem v audioprůvodci, vám palác
představí do nejmenších podrobností. Pokud vám to ale nestačí a toužíte se
vzdělávat i doma, pak se na cestě ven nezapomeňte zastavit v místním obchůdku
se suvenýry, kde jsou nejen upomínkové předměty, ale také knihy.
A pokud byste raději naslouchali někomu “živějšímu”, zarezervujte si jednu
ze tří prohlídek. Na vybranou máte z několika možností:
- Mistrovská díla moderního
umění v Albertině. Na této prohlídce budete cestovat v čase a
zhodnotíte tak 100 let umění (od klasické moderny po současné umění)
- Po stopách vévody Alberta a
vévodkyně Marie Kristiny je prohlídka, při níž nakouknete do života
Habsburků
- Poslední typ prohlídky vás upozorní na aktuální a
nejnovější výstavy, které se v Albertině konají.
Více informací
o Albertině:
https://www.albertina.at/ (němčina)
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Muzea, Památky, Rakousko, Tipy na cesty
Alexandra Makedonského prý prince inspiroval natolik, že se z něj stal vojevůdce. A v roce 1714 začal Evžen Savojský budovat své letní sídlo ve Vídni, dnes známé jako Belveder. Načerpat belvedérskou energii můžete v rozkvetlých zahradách.
Orly střežená katedrála sv. Štěpána
Při návštěvě Vídně byste neměli opomenout návštěvu jedné z nejznámějších sakrálních staveb, katedrály sv. Štěpána, kde dnes sídlí vídeňští biskupové a arcibiskupové. Tato stavba se stala také místem, kde samotný W. A. Mozart uzavřel sňatek se svou chotí.
Už z dálky je možné vidět střechu katedrály, která kromě toho, že vyčnívá nad jinými střechami, je také mistrovským dílem. Na její ploše je možné vypozorovat dvouhlavého orla, který se stal symbolem habsburských císařů, a dva jednohlavé orly, kteří reprezentují Vídeň a Rakousko.
Rušná třída Ringstraße
Pokud máte málo času a chcete toho vidět co nejvíce, pak zamiřte na vídeňskou třídu Ringstraße. Při obchůzce touto třídou spatříte budovu parlamentu, divadlo Burgtheater, radnici, vídeňskou burzu a samozřejmě Státní operu, na jejíž skvostná představení přijíždí milovníci klasické hudby nejen z Evropy.
Vídeň zadarmo
Opera pro všechny zadarmo
Vídeňská státní opera je nejimpozantnějším vídeňským místem. Ovšem vstupenky na představení nejsou nejlevnější. Pokud ale opravdu toužíte být svědky umění vídeňské opery, pak od dubna do června a v září můžete s ostatními fanoušky sledovat pod širým nebem prvotřídní představení na Karajan-Platz a to celé zdarma. Vídeňská státní opera vysílá kolem 80 živých vystoupení, které promítá divákům na stěně o velikosti 50 m2.
Muzea zadarmo
Vídeň je městem mnohých památek a také muzeí, které nabízejí návštěvníkům vstup zdarma. Aniž byste cokoliv platili, můžete se první neděli v měsíci podívat do muzea Karlsplatz, jehož hlavním úkolem je návštěvníkům představit historii Vídně. Vrátíte se v čase do dob osídlení na břehu Dunaje, dovíte se něco o vládě Habsburků a seznámíte se se současným stavem země. Ve stejnou dobu můžete navštívit muzeum Hermes Villa, které se nachází na bývalé císařské honitbě. Samotný císař František Josef toto místo nazval hradem snů. První neděli v měsíci je návštěvníkům zdarma přístupné i muzeum Prátr, které připomíná éru starého zábavního parku, který byl zničen během druhé světové války.
Wi-Fi zdarma
Bez připojení k internetu se jednoduše nedá žít, a tak abyste byli neustále online podívejte se na seznamvšech hotspotů, díky kterým můžete sjíždět Facebook, Instagram i Snapchat.
Free Walking Tour – na prohlídku města po svých
Prohlídka města s průvodcem, který ví o všem, co se ve městy kdy šustlo a ještě šustne, není k zahození. Chcete-li poznat všechna zákoutí města, vydejte se na FREE Walking Tour, která začíná každý den v 10:00 h. nebo ve 14:00 h a vychází se od Albertiny.
Průvodci, kteří jsou ve Vídni studenty si přivydělávají tím, že s turisty vášnivě debatují o historii města, poskytují tipy, co dalšího stojí za to, abyste viděli a kam se máte vydat, pokud se chcete večer odvázat. Jak už samotný název těchto prohlídek napovídá, nemusíte průvodcům nic platit, pokud nechcete, i když tu je nepsané pravidlo, že nějaké to euro si od vás určitě zaslouží.
Voda zadarmo
Během parných letních dnů se v rozpáleném městě vypijí litry vody. Nekupujte si balenou vodu a zahaste žízeň vysoce kvalitní pitnou vodu, která protéká rakouskými kohoutky. Jestliže vám dochází eura, pak je toto způsob, jak alespoň trochu ušetřit.
Vídeň skoro zadarmo
Ráj slev pro ty, co se rádi baví
Ne vše je v této evropské metropoli zcela zdarma, ale něco je jen za hubičku, a to hlavně pokud vlastníte průkaz ISIC, která vám, jak už jistě víte, otevírá ráj slev. S ISIC se můžete vydat do klubu Retro Kult, kde každý čtvrtek zaplatíte za vstup pouhých 5 euro.
Chcete poznat New York ve Vídni? Proč ne. Na Ringstraße si můžete vychutnat pravý newyorský burger v TGI FRIDAYS, kde navíc dostanete slevu až 10 %. Chcete poznat historii v 5D kině? Pak se vydejte na magickou cestu až 2000 let zpátky. Time travel nabízí studentům 20% slevu na již zlevněnou studentskou vstupenku. Prostřednictvím zvukových a světelných efektů budete cestovat Vídní a poznáte veškeré důležité okamžiky její existence.
Restaurace na principu „zaplať, kolik chceš“
V zahraničí existují restaurace, které fungují na konceptu „zaplať, kolik chceš“ a kupodivu se jim opravdu daří. Ve Vídni je jednou z nich i pákistánská restaurace Deewan, kam míří každý batůžkář. Nejen, že na tomto místě seženete skvělé pákistánské jídlo, ale také vegetariánské a veganské varianty. A samozřejmě nechybí ani Wi-Fi připojení zdarma.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Maďarsko, Muzea, Památky, Tipy na cesty
Zdá se vám Budapešť drahá? Asi neznáte ta správná místa, která můžete v tomto městě vidět zadarmo. Vydejte se na cestu do zóny s virtuálním nápisem zadarmo a peněženku klidně nechejte doma. Budapešť se vám totiž představí úplně v jiném světle.
1. Budapešť a památky zadarmo: Výšlap na vrch Gellért
Je často zvykem, že pokud si chcete prohlédnout město z rozhledny a objevit jeho úchvatnou podobu z ptačí perspektivy, musíte sáhnout do kapsy pro šrajtofli. Gellért Hill vám tuto krásu nabízí zdarma. Určitě stojí za to vyšplhat se na tento kopec, odkud uvidíte Královský palác na Zámeckém vrchu, Parlament i Dunaj. Cestou narazíte na spoustu laviček, kde si můžete odpočinout, zrelaxovat se a kochat se výhledem. Na Gellértu najdete také Citadelu a Sochu svobody – krásné dámy s palmovým listem nataženým nad hlavou, která hlásá svobodu pro celé město.
2. Budapešť a památky zadarmo: Židovský memoriál
Opuštěné páry bot na břehu Dunaje. To není vtip, ale memoriál, který zde byl v roce 2005 vystavěn a patří k nejznámějším uměním, které na ulicích Budapešti najdete. Mužské, ženské i dětské boty stojí opuštěně na okraji vody, jako by je jejich majitelé právě zuli a nechali je tam. Tento památník patří maďarským Židům, kteří v zimě 1944-1945, byli zabiti na břehu Dunaje členy fašistické strany Arrow Cross.
3. Budapešť a památky zadarmo: Náměstí Hrdinů
Náměstí, kde to žije. I tak by se dalo popsat místo, které nejenže patří k ikonám města, ale také je místem k setkávání skejťáků, kteří se na zdejší rovné ploše učí jednoduché i složitější triky. Najdete ho na konci Andrássyho třídy, z jejíž délky vás budou chytat mdloby. Kromě odvážných kousků zdejších skejťáků, tu můžete také obdivovat sloup tyčící se do výšky 36 metrů, na jehož vrcholu je socha archanděla Gabriela, který kolem střeží významné osobnosti maďarské historie.
4. Muzea na každém rohu
Být členem Evropské unie má své výhody a v Budapešti obzvlášť, a to především pokud vám ještě nebylo 26 let. Máte totiž možnost podívat se do vybraných muzeí třetí sobotu v měsíci zdarma. Nahlédnout můžete například do Muzea výtvarného umění nebo Maďarské národní galerie. Vojenské muzeum má volný vstup pro osoby mladší 26 let vždy poslední neděli v měsíci.
5. Oáza klidu: Markétin ostrov
Chcete poznat místo, kde se dobře poflakuje? Vydejte se do oázy, které místní říkají zelené srdce Budapešti. Kromě zelených stromů a laviček, tu najdete ii zpívající fontánu, která se rozezvučí v 10:30, 17:00, 18:00, 19:30, a 21:00 h.
6. Budapešť a památky zadarmo: Procházka s průvodcem znalým města
Pokud se vám nechce chodit po všech významných památkách bez průvodce, pak využijte nabídky Free Walking Tours a vyjděte si na „rande“ s expertem na maďarskou historii a architekturu. Na prohlídce uvidíte všechno, co byste za svou návštěvu v Budapešti měli spatřit. Odhalíte tajné příběhy, poznáte nové lidi a užijete si tříhodinovou procházku městem, kterému se říká perla na Dunaji.
7. Galerie, kde je vstup zadarmo
Za umění se v Budapešti neplatí. Pokud se ovšem bavíme o galeriích, které jsou často přístupné návštěvníkům bez poplatku za vstupné. Je libo obdivovat obrazy, fotografie nebo sochy? Vydejte se do ulice Madach, kde stojí třípatrová galerie Telep, domov maďarské underground scény. V přízemí se můžete zastavit na kávu a pak po schodech pokračovat na prohlídku. Telep je skvělé místo, pokud se chcete setkat s mladými umělci nebo jen tak poklábosit s místní mládeží.
8. Budapešť a památky zadarmo: Vhodné dny k návštěvě
Maďarská metropole je přímo obklopená muzei a některá jsou celkem předražená, ale i tak zde najdete pár, které vám otevřou své dveře ve vybrané dny zdarma. Vydejte se do Budapešti 15. března, 20. srpna nebo 23. října. Právě tyto dny jsou označovány za maďarské státní svátky a díky nim získáte zdarma vstup do Muzea výtvarného umění, Maďarské národní galerie, Budínského hradu, Maďarského národního muzea i Muzea maďarského zemědělství.
9. Sobotní flám na Alžbětině náměstí
Kdo by si jen pomyslel, že budapešťská mládež chodí raději do parků než do klubů? O tom, že Alžbětino náměstí o sobotních večerech zaplní davy studentů a mlaďochů, kteří si povídají, baví se a často si jen tak čtou, se můžete přesvědčit na vlastní oči. V létě se náměstí proměňuje v dějiště letního festivalu, kde vystupují místní alternativní kapely. Nezažijete pravou atmosféru Budapešti, pokud neulehnete do trávy s pivem v ruce a neužijete si vibrace tohoto města.
10. a poslední tip: Ochutnávka místních specialit
Co se v Maďarsku jí? To zjistíte na hlavní tržnici (Central Market Hall), kde se prodávají maďarské klobásy, sýry, ryby, sladkosti a samozřejmě i langoše. Často je u stánků i ochutnávka, a tak i vy můžete zdarma podniknout cestu do maďarské gastronomie.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Maďarsko, Památky, Tipy na cesty
Budapešť není pouze městem termálních lázní, ale ukrývá i mnohá tajemství a místa, která stojí za návštěvu, pokud ovšem víte, kde je hledat. Věděli jste, že se v této maďarské metropoli můžete jít podívat na sochu legendárního detektiva Colomba, jít obhlédnout skalní kostel, opít se v baru zaplněného tisíci papírky se vzkazy, vzdát poctu králi popu k jeho stromu nebo objevit, proč u břehu Dunaje leží desítky opuštěných bot?
Socha detektiva Colomba, který rozluští i sebezapeklitější případ
„Ještě jedna otázka, pane!“ To je nejznámější hláška, kterou v každém díle amerického kriminálního seriálu pronáší známý detektiv Colombo, kterého charakterizuje zmačkaný hnědý kabát a řeči o manželce, paní Colombové, kterou nikdy nikdo nespatřil. V Budapešťské ulici Falk Miksa můžete vidět v životní velikosti bronzovou sochu Petera Falka, který ztvárnil pana Colomba a který má maďarské kořeny. Účel sochy, jejíž tvorba přesáhla částku 63 000 USD, je doposud nejasný. Možná, kdyby Colombo ještě žil, mohl by vyřešil tento záhadný případ.
Jeskyně nebo kostel? Co takhle obojí!
Jen několik minut chůze od lázní a hotelu Gellért se nachází malá skála s velkým křížem, která není ledajakou skálou. Jedná se totiž o kostel, který byl vystavěn v roce 1926. Vztahy mezi maďarskou vládou a mnichy z řádu svatého Pavla prvního poustevníka nebyly zrovna vřelé. V roce 1951 byl dokonce celý řád obviněn komunistickou vládou z vlastizrady, její hlavní představitel byl popraven a zbylí členové byli nuceni odejít do pracovních táborů. Kostel, který byl jejich sídlem, byl uzavřen do betonové zdi. Když v roce 1989 komunistický vláda padla, byl kostel znovuotevřen a vy se do něj nyní můžete vydat.
For Sale Pub – bar, plný vzkazů
Máte rádi, když můžete na nějakém místě nechat po sobě stopu? Pak se přímo zamilujete do baru, jehož jméno může být pro někoho matoucí, avšak jeho nabídka tak skvělá, že láká návštěvníky ze všech koutů světa. Každý milimetr zdi či koutu je pokryt malými kousky papíru s kresbami, vzkazy, vizitkami nebo letáky, které zde hosté zanechali. Ani podlaha není prázdná. Jsou na ní stovky stébel slámy a skořápky od buráků, které mají hosté povoleny samotným majitelem podniku házet na zem. Pokud vás nepřesvědčil k návštěvě podniku jeho unikátní interiér, pak vás snad přesvědčí informace, že se zde prodává ten nejlepší guláš, který je možný v Budapešti vyzkoušet.
Boty na promenádě podél Dunaje
Mrazit vás bude z židovského památníku, který byl v roce 2005 vystavěn a patří k nejznámějším uměleckým dílům, které na ulicích Budapešti najdete. Mužské, ženské i dětské boty stojí opuštěně na okraji Dunaje, jako by je jejich majitelé právě zuli a schválně nechali ležet na místě. Tento památník patří maďarským židům, kteří byli v zimě 1944-1945 zabiti na břehu Dunaje členy fašistické strany Arrow Cross.
Památný strom Michaela Jacksona
Smrt popového krále zasáhla fanoušky ze všech koutů světa. Když Michael Jackson koncertoval v Budapešti, pravidelně zůstával ubytován v hotelu Kempinski, který vždy obklíčili jeho fanoušci, aby alespoň na sekundu spatřili tvář popového krále. Mnoho z nich se ukrývalo v parku naproti hotelu, kde na Michaela horlivě vyčkávali. Když zpěvák v roce 2009 zemřel, fanoušci mu věnovali strom na rohu parku, který vyzdobili jeho fotografiemi, dopisy a květinami, které tu jsou ještě dnes. Kromě toho se také fanoušci na tomto místě pravidelně schází, aby si na památku Michaela Jacksona improvizovaně zatančili flash mob, tak se k nim klidně přidejte.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Německo, Památky, Tipy na cesty
Jedna návštěva Berlína prostě nestačí, a tak vám nabízíme pár tipů, kam se podívat, pokud už jste viděli všechny hlavní památky a chcete se vrátit v čase a poznat pravou tvář města neomezených možností. Vydejte se k jedinému souvislejšímu pozůstatku Berlínské zdi, poznejte v muzeu, jak probíhal každodenní život v NDR, udělejte si retro fotku v berlínských fotobudkách a podívejte se na první olympiádu, kterou přenášela televize.
Berlín a památky č.1: East Side Gallery
Přes kilometr dlouhá zeď je jednou z nejfotografovanějších berlínských památek. A nejde jen o kus betonu. East Side Gallery je jediný souvislejší zbytek Berlínské zdi a zároveň také největší galerie pod širým nebem na světě. Na její tvorbě se podílelo přes sto umělců z více než 20 světových zemí. Ti se svůj talent rozhodli ukázat na východní straně zdi, kde vzniklo až 101 uměleckých děl, které byly vytvořeny jako reakce na politické události z let 1989 a 1990. East Side Gallery je stále symbolem naděje a také svobody.
Nejznámější motiv berlínské East Side Gallery je bezesporu malba „The Kiss“, které se také říká „bratrský polibek“. Na ní se soudružně líbá nejvyšší představitel SSSR Leonid Iljič Brežněv s Erichem Honeckerem. Fotografie tohoto díla obletěly svět.
O kousek dál se nachází malba „Test the Best“ od zdejší umělkyně Bridgete Kinderové. Ta ztvárnila modrý trabant projíždějící Berlínskou zdí. I toto dílo je centrem zájmu mnohých turistů, kteří kromě fotografií míří v davu do zdejších obchodů se suvenýry, aby si domů přivezli tričko, hrníček nebo propisku, na kterých jsou populární díla z East Side Gallery. I kousek naší historie se na zdi objevil. Je jí obraz holubice v řetězech, kterou za Československo vytvořil Andrej Smolák.
Berlínská zeď byla tvořena neuvěřitelnými betonovými panely, které tvořily až 160 km. Dnes však můžeme vidět jen malý zlomek z ní. Většina materiálu, tj. 45 tisíc segmentů bylo rozdrceno na prach nebo zničeno na malé kousky. Pokud chcete spatřit alespoň část jejích pozůstatků, pak musíte do East Side Gallery nebo následovat dlážděnou čáru, kudy Berlínská zeď kdysi vedla.
Berlín a památky č.2: NDR muzeum
Jedno z nejnovějších muzeí, kam se dveře netrhnou. To je NDR muzeum, které představuje život v bývalé Německé demokratické republice. Zvukové efekty, dotykové obrazovky a osobní předměty vás zavedou zpátky do každodennosti východoněmeckého života. Můžete si vyzkoušet volant trabantu, natáhnout se na NDR pohovku a podívat se do tehdejšího obývacího pokoje, kuchyně i koupelny, a dokonce i sledovat NDR televizi. Stačí si jen dát sluchátka a sledovat východoněmecké televizní pořady. Nebude chybět ani test ruského jazyka nebo můžete jít hlasovat ke zfalšovaným volbám.
Osahat si historii můžete také prostřednictvím zmenšených modelů, exponátů uložených v zásuvkách a ve vitrínách i předmětů z každodenního života, které muzeu darovaly německé domácnosti. Nebudou chybět ani nuda pláže, které u nás vzbuzovaly velké pobouření.
Součástí muzea je i restaurace, která je replikou té, která byla umístěna v bývalém luxusním východoněmeckém hotelu. Vy díky tomu můžete ochutnat stravu bývalé NDR. Doporučujeme vám objednat si uzené maso s brambory a zelím, což je místní specialitou. Napít se pak můžete Vita Coly nebo šumivého vína, které je jedním z mála produktů, který se v Německu vyrábí dodnes. Zlepšit náladu vám může pár zábavných popisků na zdejším menu. Ty ale nemají za úkol nějakým způsobem zesměšňovat tehdejší dobu, ale chtějí vám jen vykouzlit úsměv na tváři.
Berlín a památky č.3: Selfie z retro fotoautomatů
Zapózovat v berlínském fotoautomatu a získat čtyři černobílé snímky je doslova vaší povinností. Tyto retro fotokabiny jsou rozmístěny napříč celým Berlínem a jsou otevřeny po celý den. Tvorba fotografií, včetně jejich tisku, potrvá jen několik minut a vy tím získáte originální upomínku skvěle stráveného času ve městě.
Fotobudky jsou běžně k vidění na letištích, nádražích i v obchodních centrech, ale jen proto, abyste si mohli během deseti minut pořídit fotku do pasu nebo na občanku. Berlínské fotoautomaty si ale za cíl vzaly přinést 50. a 60. léta zpět k životu a s nimi i nostalgii z klasických fotografií.
Berlín je v současné době domovem 25 venkovních fotobudek, ve kterých si za pouhé 2 eura pořídíte 4 černobílé fotografie, jejichž barva vydrží až sto let.Tak už jen zatáhněte závěs, vhoďte pár eur a čekejte, až vyletí ptáček. Mapa všech berlínských fotoautomatů vás dovede do cíle.
Berlín a památky č.4: Olympijský stadion
Berlínský Olympijský stadion byl postaven, aby v roce 1916 hostil Letní olympijské hry. Mezitím však přišla první světová války a LOH se musely odložit.
V červenci 1914 byl stadion uzavřen a od roku 1915 sloužil jako vojenská nemocnice. Němci i nadále pokračovali ve stavbě stadionu, který se v té době stal největším na světě. Už při svém otevření, v roce 1922 byl schopný pojmout kapacitu až 40 tisíc diváků a na nějakou dobu hostil utkání finálových zápasů Mistrovství světa ve fotbale. Koncem 20. let opět probudila idea pořádat v Berlíně Olympijské hry. Hlavní architekt Werner March vytvořil návrh stadionu, jehož sportovní hala měla unést kapacitu až 65 tisíc diváků. I tento sen byl rozdrcen.
V roce 1930 se pořádal 9. olympijský kongres, na kterém bylo potvrzeno, že LOH 1936 se budou konat, a to v samotné Evropě. Rok 1931 s sebou přinesl „boj“ o hostování LOH v roce 1936 a Berlín opět získal své místo na slunci. Tehdejší vláda učinila rozhodnutí, že LOH dá nový kabát, a tak byl bývalý stadion srovnán se zemí.
V roce 1933 se k moci dostal Adolf Hitler, který dal svým architektům za úkol navrhnout stavbu, kterou by nacisté zvýšili mezinárodní prestiž svého režimu. Po jeho boku stál architekt Werner March, který již dříve vytvořil návrh na monumentální stadion, připomínající antickou arénu, jejíž travnaté plochy byly později využívány k propagandistickým shromážděním Hitlerovy vlády. Na budování stadionu se v té době mohli podílet jen němečtí lidé, kteří byli rasově čistí. Součástí stadionu je i věž se zvonem, ze které si můžete prohlédnout sousední město Postupim. Olympijské hry v roce 1936 mohli také poprvé sledovat lidé u obrazovek svých televizorů. Ačkoliv měli Němci Olympijské hry výhradně ve své režii, na scéně se objevil muž jménem James Cleveland Owens. Tento černoch americké národnosti si přes nelibost nacistů doběhl pro čtyři zlaté medaile.
Berlín a památky č.5: Ampelmann zachraňuje děti na silnicích
Rájem všech turistů je síť obchodů Ampelmann, jehož znak mužíka na semaforu vyrostl do globální značky. Šarmantní zelený pán v klobouku pomáhá berlínských chodcům bezpečně přejít ulici, a to už od roku 1961, kdy se ve Východním Berlíně narodil. Ampelmanna, jak se postavička jmenuje, vytvořil Karl Peglau, kterého znepokojovala situace na německých silnicích. Chtěl vytvořit semafor, který by děti bavil a který by zabránil zbytečným nehodám. Jeho nápad se chytl a Ampelmannova sláva se rychle šířila.
A pouze u semaforů nezůstalo. Ampelmann měl ambice, a tak se z něj brzy stala i televizní hvězda. Učil děti, jak bezpečně přecházet ulici, jak se na silnici nezranit, a dokonce jaká nebezpečí jim v dopravním provozu hrozí.
Jeho znak najdete nejen na klasických suvenýrech, jako taškách, magnetech, ale třeba i na čokoládových pralinkách, a dokonce i na zmenšeném modelu semaforu, který si můžete s sebou domů odvézt.
Stejně jako většina každodenních věcí z Východního Německa muselo zmizet, měl i Berlín přijít o Ampelmanna. To se nakonec nestalo, a proto je mužík ze semaforu dnes označován za ikonou východoněmecké kultury. A tak, až příště budete přecházet v Berlíně silnici, nezapomeňte ho na semaforu pozdravit.
23. 07. 2019 | Evropa zadarmo, Kristýna Sojová, Muzea, Německo, Památky, Tipy na cesty
Berlín, město mnoha tváří, bohaté historie a dramatických zvratů. Co všechno se dá stihnout za jeden den? Abyste nemuseli dlouho googlovat a hledat v mapách, prošla jsme hlavní berlínské památky, které leží nedaleko sebe a vybrala jsem pro vás tu nejkratší trasu, jak poznat Berlín rychle, levně a hlavně pěšky.
Zastávka č.1: Checkpoint Charlie
Sobota je ideálním dnem vydat se na obhlídku města zakončenou nákupy. Kolečko můžete, stejně jako já, zahájit u nejznámějšího hraničního přechodu Checkpoint Charlie, který vznikl v roce 1961, když komunistická NDR nechala postavit Berlínskou zeď.
V Berlíně bylo několik hraničních přechodů, ale právě tento je znám svou polohou na Frienrichstrasse, kde se o útěk do Západního Německa, demokratického a svobodného světa, pokusilo několik zoufalých Němců. Mezi nimi byl například fotograf Horst Beyer, který předstíral, že fotografuje hraniční přechod a mezitím skočil na druhou stranu. Americký opravář Eric Yaw dostal přes hranice svého východoněmeckého otce a dceru v kufru své dodávky.
Americká, francouzská a britská vojska byla rozmístěna kolem přechodu, a tak nedaleko něj můžete vidět repliku původní cedule s nápisem: „Zde opouštíte americký sektor,“ který je přeložen do čtyř jazyků – anglického, ruského, francouzského a samozřejmě německého. Chcete-li si zapózovat s vojáky, pak si nachystejte jedno euro a vydejte se ke kopii první strážní budky. Vojáci s vlajkami tu stojí dennodenně a usmívají se do objektivů stovek fotoaparátů.
Nedaleko Checkpointu leží Charlieho pláž, kde si můžete na plážové lehátko objednat chladné pivo a německé speciality, zatímco si vaše nohy odpočinou v písku.
Zastávka č. 2: Braniborská brána
Braniborská brána je známá nejen díky historce o Napoleonovi, když sochu vozu s koňským spřežením poháněným Viktorií, bohyní vítězství, v roce 1806 odvezl jako svou trofej do Paříže. Na své místo byla ale o pár let později navrácena.
Braniborská brána byla u všech důležitých historických událostí, a to nejen, když z nedalekého hotelu Adlon ukazoval Michael Jackson své dítě fotografům, až mu málem z rukou vypadlo. V roce 1933 sloužila brána nacistům, kteří bojovým průvodem oslavili Hitlerův vzestup k moci.
Braniborská brána přežila i druhou světovou válku, sice s velkými škodami, ale dobyta nebyla. Další mezníkem v německé historii byla Studená válka, kdy se symbolem rozdělení Německa stala právě Braniborská brána.
Americký prezident J. F. Kennedy přijel v roce 1963 do Berlína, a právě na tomto místě pronesl svůj slavný projev „I am a Berliner“, a to dokonce v němčině. Sověti tehdy obklíčili bránu rudými prapory, aby ani očkem nespatřili, jak to za bránou vypadá.
Dnes u ní uvidíte potulné hudebníky, živou sochu evropské unie i lidi kráčející z americké, francouzské a britské ambasády, které se mohou chlubit touto luxusní polohou.
Zastávka č. 3: Reichstag
Zahnete-li po průchodu Braniborskou bránou vpravo, dostanete se k Reichstagu, sídla německého parlamentu. Podívat se dovnitř můžete zdarma, pokud si ovšem minimálně dva dny předem uděláte online registraci, o které jsem nevěděla, a tak jsem se na prohlídku bohužel nedostala.
Pokud budete chytřejší než já a registraci si uděláte, pak se můžete těšit na monstrózní skleněnou kopuli, která v Berlíně v 90. letech vzbuzovala velkou míru kontroverze. Skrz ni máte možnost spatřit, jak němečtí politici pracují.
Moc chůze a málo jídla, tak rychle naberte chybějící energii, třeba u zeleného stánku s currywurtem, který u Reichstagu stojí a pokračujeme v cestě.
Zastávka č. 4: Židovský památník
2 711 sloupů připomíná bludiště, kde desítky lidí chodí uličkami a křičí jména svých ztracených kamarádů. Tato „legrace“ má však skrytý mnohem hlubší význam. Slouží jako místo, které má lidem připomínat holokaust.
Při pohledu ze vzduchu připomínají kvádry rakve stejných rozměrů. Když ale stojíte u památníku, pak je patrné, že ční do různých výšek. Zem pod vámi se mírně zvlní a vy budete uvnitř památníku cítit nestabilitu a jen těžce se bude orientovat. Přesně tyto pocity chtěl v lidech vzbudit jeho autor Peter Eisenman, a to se mu podařilo přímo bravurně. Do nitra památníku se dostanete ze všech čtyř stran a není také tajemstvím, že pod ním se nachází informační centrum, kde se prostřednictvím osudů židovských rodin dovíte o holokaustu více. Vstup do centra je zdarma.
Zastávka č. 5: Berlínská katedrála
Ulicí Unter den Linden projdete přes Humboltovu univerzitu, kde kdysi studoval Karl Marx. Naproti této budovy se nachází Státní opera, která ke vší smůle v roce 1843 vyhořela a musela být přestavěna. Po zhruba deseti minutách chůze spatříte zelenou střechu slavné Berlínské katedrály, největšího protestantského kostela v Berlíně, kde je uchováno zhruba 100 rakví dynastie Hohenzollernů.
Základní kámen stavby byl položen v roce 1894 a velkolepá katedrála byla dokončena o jedenáct let později. I tato budova byla během 2. světové války zničena a až v roce 1975 byly započaty opravy, které se dokončily teprve v roce 1993.
Katedrála se na fotografiích opravu vyjímá, ale čas od času jsou na ní prováděny opravy, a tak jinak téměř dokonalou fotku, vám může narušit ošklivé lešení.
Zastávka č. 6: Alexanderplatz a Primark
Další berlínskou památkou nepamátkou je náměstí Alexanderplatz, které je od Berlínské katedrály vzdálené jeden kilometr a působí jako magnet na všechny, kdo rádi nakupují. Nejen, že tu objevíte obchodní dům Alexa se zhruba 180 obchody, ale přímo na náměstí je třípatrový Primark, který nabízí levné a moderní oblečení. Tento obchod je někdy tak přeplněný, že u vchodu musí stát pánové, kteří pouští natěšené shopaholiky dovnitř. Jen nakouknout a nic nekoupit je nemožným úkolem. Pokud se jednou dostanete dovnitř, pak tu strávíte hodiny, a to doslova.
Náměstí Alexadeplatz bylo pojmenováno na počest Alexandra I., který Berlín v roce 1805 poctil svou návštěvou. Kdysi místo dobytčích trhů se v roce 1989 přeměnilo na centrum demonstrací proti režimu NDR.
Alexanderplatz není jen místo, kde se dobře nakupuje, ale také centrum pouličních hudebníků, kteří pod zdejším mostem hrají světové hity a vybírají drobné do klobouku.
Pár tipů na závěr:
Hostel, kde mluví vašim jazykem: Check In Hostel
Žádné zlaté kliky na vás v tomto hostelu čekat nebudou, ale budete v centu veškerého dění. Jen 5 minut chůze k Chceckpoint Charlie, nejznámějšímu hraničnímu přechodu Berlína a 500 metrů ke stanici metra Kochstraße. Proč zrovna ze stovky ubytování, které Berlín nabízí, jít právě na toto místo?
Prvním důvodem je, že cena za noc v hostelu se pohybuje kolem 400 Kč (na Berlín velmi výhodná nabídka), druhým důvodem je free Wi-Fi připojení, které k údivu mnohých opravdu funguje a posledním a hlavním důvodem je, že právě v tomto hostelu pracuje i český personál, a tak pokud si nejste jistí svým anglickým projevem, můžete použít svoji mateřštinu. Třeba vám pomůže k získání lepšího pokoje.
Jak najít cestu a neztratit se: Z autobusového nádraží do centra
Berlínské autobusové nádraží ZOB Am Funkturm není až tak velké, ale najít metro může být pro někoho oříšek. Jednak můžete následovat dav, který vás jistě na zastávku Messe Nord zavede nebo se můžete pokusit najít směr sami. Stačí sejít schody do oranžového podchodu a dát se prvním východem vlevo, pokračovat několik metrů rovně a po levé straně na vás bude čekat stanice Messe Nord. Zde si koupenou jízdenku nezapomeňte označit ve žlutých automatech, jinak je jízdenka neplatná a výlet se vám může zbytečně prodražit. Pokud chcete do centra, pak nasedněte do vagónu směr Gesundbrunnen, zde přestoupíte na S25 (směr Teltow Stadt) a na páté zastávce (Brandenburger Tor) se vám po výstupu ven před očima zjeví Braniborská brána.
